Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % od 21. 2. 2026 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 4 225 Kč, se zákonným úrokem z prodlení od 18. 5. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 17 225 Kč od 18. 5. 2025 do 20. 2. 2026, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 147 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 23 872 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou.Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování výpisem z běžného účtu, osvědčením o registraci, všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [Jméno žalobkyně]., upomínkami a opakovanými výzvami k úhradě, dodatkem ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], výzvou k úhradě před podáním žaloby a podacím lístkem.Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16. 4. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla ve znění následných dodatků finanční částka ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit tuto částku do 30 dnů spolu s navýšením o dalších 4 225 Kč, představujících souhrnný poplatek při RPSN 5097 %. Žalovaná, přestože předmět půjčky řádně převzala při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně dluh doposud neuhradila.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši RPSN 5097 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 13 000 Kč nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.Ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.