Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 29. 6. 2026 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 12 945 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 000 Kč od 24. 3. 2025 do 28. 6. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 29. 6. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši celkem 27 945 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména žádostí o spotřebitelský úvěr č. [hodnota], potvrzením o provedené platbě, všeobecnými obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, výpisy z účtu, dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě před podáním žaloby, potvrdeniem o podaji doporučenej zásielky, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a zesplatněním spotřebitelského úvěru č. [hodnota].Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela dne 21. 11. 2024 se spol. [právnická osoba]. smlouvu o úvěru na částku 15 000 Kč při úrokové sazbě 480 % ročně. Následně však žalovaná i přes výzvy neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 480 % ročně je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši 15 000 Kč nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.