Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 25. 7. 2025 do zaplacení.
II. V části, ve které se domáhala žalobkyně po žalované zaplacení další částky ve výši 4 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 7. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 14 496 Kč od 22. 6. 2024 do 24. 7. 2025, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 14 496 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – výzvy k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru, dílčí smlouvou, informací o vlastníkovi, potvrzení o provedení transakce, potvrzení o odeslané zásilce.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela dne 22. 5. 2024 s [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 10 000 Kč splatnou do 30 ti dnů, při úrokové sazbě 36 % ročně, RPSN 1946,34 % a za poplatek 4 200 Kč. Následně však žalovaná i přes výzvy neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 36 % ročně a takzvaného poplatku ve výši dopovídající 42 % celkové poskytnuté částky je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 10 000 Kč bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou ve výzvě k úhradě ze dne 16. 7. 2025.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.