Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 39 396,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 902,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 39 396,88 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 38 618,98 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 777,90 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 661,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] K. G., [tituly za jménem] advokáta se sídlem [Jméno žalobkyně B] /8, [adresa].
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 39 396,88 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba]., výpisu z účtu žalovaného, sazebníku (ceníku) [právnická osoba]., poslední výzvy k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. [hodnota] Smlouvy o postoupení pohledávek – seznamu pohledávek, přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek – potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky žalovanému a dokladu o odeslání výpisu z účtu žalovaného, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem adresovaná žalovanému a dokladu o odeslání a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – korporací [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [č. účtu] na sjednaný úrok, následně však neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil s požadavkem na jednorázovou úhradu nesplacené části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaný tento již splatný závazek dosud řádně nesplnil.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.Ačkoli právní předchůdce žalobkyně nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (jehož režimu soud projednávanou věc podrobil ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) téhož předpisu), resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě nesplacené jistiny úvěru, sjednaného úroku z něj povinen hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 576 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 700 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva) a 3 x 150 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.