Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 8 672 Kč s 11,5% zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2026 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 13 592 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 737,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 454,76 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 756,68 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026 a z částky 1 084,68 od 25. 3. 2026 do zaplacení, 8% úroku ročně z částky 9 316,15 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 22 264 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání.Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování potvrzením o zaplacení kupní ceny, rozhodnutím o registraci k dani z přidané hodnoty, seznamem pohledávek, smlouvou o úvěru č. [hodnota], prohlášením o pravosti podpisu, oznámením o postoupení pohledávky, výpisem z obchodního rejstříku, podacím lístkem, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a smlouvou o postoupení pohledávek.Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba]. jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne 12. 8. 2024 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 8 592 Kč, představujících sjednaný úrok, odměnu za administrativní činnost a hotovostní inkaso. RPSN z tohoto úvěru činilo 272,44 %. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradil 1 328 Kč.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 82/2012 občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.S ohledem na sjednanou lichvářskou výši RPSN 272,44 % zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 8 762 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni v části nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako zcela nedůvodnou zamítnul.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.