Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [adresa] [jméno FO], uzavřené dne 12. 2. 1994 před Farním úřadem církve římskokatolické v Třebíči, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podaným návrhem ze dne 4. 7. 2024 se [Jméno manželky] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude manželství účastníků rozvedeno. [jméno FO] [Jméno manžela] se k návrhu na rozvod manželství připojil.Soud, vycházeje z podané žaloby a nesporných skutkových tvrzení účastníků, provedl ve věci dokazování zejména oddacím listem účastníků.Po jednotlivém zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 12. 2. 1994 a doposud trvá. Z manželství narozené [rodné přijmení] jsou již zletilé. Manželství účastníků je dlouhodobě nefunkční a nelze do budoucna očekávat obnovení manželského soužití.Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Podle odst. 2 písm. a) a b) výše uvedeného zákonného ustanovení platí že, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma.Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.Podle § 757 odst. 1 o. z. platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokuda) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu.Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení platí, že dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.V projednávané věci dospěl soud k závěru, že shora uvedené zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželství účastníků trvalo více než jeden rok, účastníci spolu již déle než šest měsíců nežijí a druhý z manželů se k návrhu na rozvod manželství připojil. Účastníci však nepředložili soudu k provedení dokazování písemnou dohody upravující jejich vzájemné majetkové vztahy a práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu, obsahující zákonem vyžadované úředně ověřené podpisy, proto byl soud nucen zabývat se mimo jiné i příčinami rozvratu manželství, přičemž tyto shledává zejména v zásadní odlišnosti povah účastníků a jejich zcela rozdílných představách o vedení společného soužití.O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku.