12 C 286/2024

Odůvodnění

Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovaného zaplatit mu částku 30 990 Kč z titulu dlužných nákladů spojených se správou společných částí domu a záloh na úhradu plnění, poskytovaných s bydlením. Za souhlasu obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115 a o.s.ř..Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména přehledem předpisů a plateb, rozpisem úhrad, vyúčtováním služeb 2023, výzvou k úhradě závazku ze dne 9. 8. 2024 s překladem, vč. podacího lístkuPo zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. 586/10 v domě čp. [č.p.] na ul Modřínová v Třebíči. Žalovaný neplnil v období 12/2023 – 10/2024 svou povinnost hradit náklady spojené se správou společných částí domu a záloh na úhradu plnění, poskytovaných s bydlením, jejichž výše činila částku 3 057 Kč měsíčně a za uvedené období tak žalobci dluží částku celkem 30 990 Kč. Dluh doposud i přes upomínky žalobci neuhradil.Na základě ustanovení § 1196 zák. č. 89/2012 Sb. (nového občanského zákoníku) je společenství vlastníků jednotek oprávněno jednat vlastním jménem v mezích svého účelu s vlastníky jednotek i s třetími osobami. Povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku je vlastníkům jednotek uložena v § 1180 nového občanského zákoníku a platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (zálohy na služby) v § 1181 nového občanského zákoníku.Soud po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok plynoucí z povinnosti přispívat na náklady spojené se správou společných částí domu a záloh na úhradu plnění, poskytovaných s bydlením, jež byl žalovanému jako vlastníku uložen shora citovaným ust. § 1180 a násl. občanského zákoníku je důvodný a opodstatněný a soud proto žalobě v celém rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl včetně kapitalizované smluvní pokuty.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobcem zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 550 Kč, vyúčtované navýšené odměně advokáta o 21 % DPH dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkonu právní služby ve výši 3 x 1 940 Kč a k tomu příslušejících 3 režijních paušálů dle cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení ve výši celkem 9 681,20 Kč.Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.