Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 39 850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 6 379,49 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 39 850 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 54 780,20 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 800,99 Kč a s úrokem 20,79 % ročně z částky 41 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 94 630,20 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.
2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.
3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru, zákaznickou kartou, přehledem plateb (případně Tabulkou umoření), smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. [hodnota] Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. [hodnota] ze Seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání.
4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo 25. 4. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 46 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 58 135 Kč, představujících úrok, úplatu a poplatky.
5. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně uhradil pouze částku 6 150 Kč, přičemž ve smyslu smluvních podmínek proti němu žalobkyně uplatnila právo na zaplacení zákonných úroků a smluvních úroků.
6. Ze zákaznických karet žalovaného soud zjistil, že tyty listiny (vyhotovené ke dnům uzavření smluv o úvěrech) obsahují osobní údaje žalovaného, přičemž zde bylo vycházeno z potvrzení o příjmu žalovaného – jeho čisté mzdy ve výši 18 562 Kč měsíčně, tvrzených celkových výdajů 2 489 Kč měsíčně, přičemž např. jeho výdaje na bydlení nebyly zjišťovány vůbec.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále též jen „ZoSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
11. Byť došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že výše uvedená smlouva je ve smyslu citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť [právnická osoba] jako právní předchůdce žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, resp. poskytnula žalovanému spotřebitelský úvěr za okolností, z nichž nebylo možno vůbec dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet. Jen s přihlédnutím k nízkým příjmům žalovaného a jeho tvrzeným výdajům (které jsou přepočteno na částku 800 Kč denně naprosto nereálné) je totiž zřejmé, že v době poskytnutí úvěru neměl žalovaný dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši.
12. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil nesplacenou část poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.
13. Z tvrzení žalobkyně pak vyplývá, že žalovaný na smlouvu uhradil částky 6 150 Kč, tedy že žalobkyni doposud nevrátil na jistině pouze částku celkem 39 850 Kč. V této výši proto soud žalobě vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení vyhověl s tím, že ve zbylé části žalobu výrokem II. rozsudku zamítnul.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř.. V daném případě však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl ve znění výroku III. rozsudku.