Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 4. 2024 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni další částku 8 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 600 Kč od 12. 3. 2023 do 19. 4. 2024, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 038 Kč, a to k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 28 600 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o spotřebitelském úvěru, uvěruschopnosti klienta, oznámení o postoupení pohledávky, dílčích smluv o postoupení pohledávek, potvrzení o platbách, podacího lístku, formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 2. 9. 2023 se spol. [Anonymizováno] [právnická osoba]. jako věřitelem smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, za sjednaný poplatek 8 008,22 Kč a se splatností dne 3. 11. 2023, to vše při úrokové sazbě 36 % a RPSN 2112,68 %. Následně však žalovaný i přes výzvy neplnil své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.S ohledem na výši sjednané úrokové sazby a výši RPSN je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 20 000 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal od 20. 4. 2024, kdy se výzva k úhradě ze dne 4. 4. 2024 mohla dostat do dispoziční sféry žalovaného.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Převážně úspěšná byla ve věci žalobkyně, přičemž její náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 144 Kč a o 21 % DPH navýšené náklady právního zastoupení advokátem za tři hlavní úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ze 70 %, neúspěšná z 30 % a vzniklo jí tak právo na zaplacení 40 % vzniklých nákladů řízení, což odpovídá částce 1 038 Kč.