Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči dříve nezletilé žalované, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č.j. 10 P 278/2013-415, ze dne 18. 3. 2024, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 37 Co 135/2024-444, ze dne 30. 7. 2024, se počínaje od 23. 9. 2025 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhá se žalobce zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované s odůvodněním, že ke dni 22. 9. 2025 ukončila studium.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti obou procesních stran.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v písemném vyhotovení žaloby, provedl dokazování zejména potvrzením o studiu a připojeným spisem Okresního soudu v Třebíči sp. zn. [spisová značka].Po zhodnocení důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované jako jeho dceři rozhodováno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, č.j. 10 P 278/2013-415, ze dne 18. 3. 2024 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 37 Co 135/2024-444, ze dne 30. 7. 2024, jímž byla žalobci uložena povinnost hradit žalované od 1. 1. 2024 výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobce a potvrzení Vyšší odborné školy a Střední školy veterinární, zemědělské a zdravotnické Třebíč bylo zjištěno, že žalovaná ke dni 22. 9. 2025 ukončila studium.Podle ustanovení § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že pro trvání vyživovací povinnosti nemá význam dosažení zletilosti, nýbrž vyživovací povinnost trvá do doby, než dítě je schopno samo se živit. V projednávaném případě je nepochybné, že žalovaná ke dni 22. 9. 2025 ukončila přípravu na své budoucí povolání a je tak schopna se sama živit. Z výše uvedených důvodů rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku a vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že ve věci plně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.