Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 37 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 29. 10. 2025 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky ve výši 18 993,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 29. 10. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 56 893,21 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, seznamem, standardními podmínkami Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice, úvěrovou smlouvou, dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o pokračovací koupi pohledávek, výpisy, oznámením o postoupení pohledávky, fakturou, potvrdeniem o podaji doporučenej, smlouvou na opakované postoupení pohledávek.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela dne 28. 5. 2025 s právním předchůdcem žalobkyně Multitude Bank p.l.c. jako věřitelem smlouvu o revolvingovém úvěru na částku 37 900 Kč při úrokové sazbě 146,949 % ročně a RPSN 299,98 % a následně však žalovaná i přes výzvy neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr (jež činil po navýšení sjednaným úrokem celkem 68 067,40 Kč) sjednaným způsobem splatit.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.S ohledem na sjednanou výši úrokové sazby 146,949 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 37 900 Kč bez právního důvodu žalovaná na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatila. Žalovaná pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni ve výši v částce 37 900 Kč nevydala a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě. Ve zbylé výši pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem II. rozsudku zamítnul.O nákladech řízení rozhodl soud ve znění výroku III. rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný.