Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11 799,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 204,91 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 906,89 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 799,80 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 9 999,80 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] K. G., [tituly za jménem], advokáta se sídlem [Jméno žalobkyně B] /8, [adresa].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou ze dne 29. 12. 2025 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 11 799,80 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku a smluvního úroku, a to ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba]. a žalovaným.
2. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. 115a o.s.ř. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.
3. Soud provedl ve věci dokazování zejména smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami ČS, ceníkem ČS, žádostí o úvěr, obratovou historií, výpisy z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek + seznamem postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému vč. dokladu o odeslání, poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání adresované žalovanému.
4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům:Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 24. 6. 2016 uzavřeny smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky a úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný si své povinnosti ze smlouvy neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr žalovanému ke dni 28. 6. 2025 a uplatnila proti němu nárok na zaplacení poplatků a smluvních i zákonných úroků. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2025 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.
5. I přes výzvy však žalovaný doposud svůj dluh neuhradil.
6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.
8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým zákonným smluvním povinnostem, žalovaný však sjednané podmínky smlouvy o úvěru porušil tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplácel řádně a včas, i přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dluhu a poplatků povinen hradit i zákonný a smluvní úrok z prodlení.
10. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 800 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 400 Kč, a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.
11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.