Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 18. 1. 2024 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 18. 1. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 6 060 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí celkem 48 060 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou.
2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření.
3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména bankovními reporty, výpisem z účtu, podacím lístkem, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], zesplatněním spotřebitelského úvěru č. [hodnota], výzvou k úhradě před podáním žaloby.
4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 15. 8. 2023 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem byla částka celkem 30 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit tuto částku spolu s 40 % úrokem měsíčně při RPSN 5 535,52 % v pravidelných splátkách.
5. Žalovaná, přestože si půjčila celkem 30 000 Kč, i přes výzvu žalobkyně tuto částku neuhradila a žalobkyně proti ní uplatnila právo na zaplacení kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 12 000 Kč, zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 6 060 Kč.
6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
7. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úroková sazba úvěru byla dohodnuta ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně při RPSN 5 535,52 %. Z četné judikatury dopadající na projednávanou věc je zřejmé, že sjednaná úroková sazba úvěru více než patnáctinásobně převyšuje nejvyšší obvyklé úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy a vzhledem k tomuto ujednání soud shledat smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
8. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.
9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení a v této části soud proto žalobě jako důvodné vyhověl výrokem I. rozsudku s tím, že ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Vzhledem k výsledku řízení pak soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.