Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhalo po žalovaném zaplacení 15 % zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 15. 2. 2023 do 14. 1. 2024, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.
2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.
3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvami o postoupení pohledávky, seznamem, smlouvou o spotřebitelském úvěru, oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem a potvrzeními o provedených platbách.
4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:
5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. Moniviero s.r.o. s.r.o. jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo 15. 9. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 23 800 Kč, za sjednaný úrok 73.010,77 Kč (457,50 % ročně). Žalovaný se podpisem této smlouvy zavázal věřiteli vrátit do 24 měsíců celkem 93 010 Kč.
6. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně uhradil pouze 3 800 Kč.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
10. S ohledem na sjednanou lichvářskou výši úrokové sazby 457,50 % je zřejmé, že tato je dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy, neboť podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání, v důsledku čehož se právní vztah mezi účastníky řídí ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku.
11. V projednávané věci je tedy nepochybné, že se v souvislosti s poskytnutou částkou 20 000 Kč bez právního důvodu žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 bezdůvodně obohatil. Žalovaný pak doposud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydal a soud proto rozhodl ve znění výroku I. rozsudku s tím, že požadovaný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pak soud žalobkyni přiznal v návaznosti lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě.
12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta ve smyslu ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva a 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.