4 C 67/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 3. 2026 domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 611,98 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 13. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výše 208 845 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, počínaje měsícem květnem roku 2021.Mezi žalobkyní a žalovaným bylo dohodnuto splácení úvěru spolu s úrokovou sazbou ve výši 11,90 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný platil dohodnuté splátky od měsíce května 2021 do měsíce ledna 2025. Celkem žalovaný zaplatil do splatnosti celého úvěru částku 279 237,26 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, k jejich úhradě byl upomínán, ovšem dlužné splátky nezaplatil, a proto byl dne 21. 1. 2026 vyzván k zaplacení dluhu v termínu do 6. 2. 2026 s tím, že zůstatek úvěru se stal splatným dne 4. 6. 2025. Celková dlužná částka se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 10 330,98 Kč a nezaplacených poplatků ve výši 4 281 Kč.

2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření podle § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 13. 4. 2021, ceníkem pro účelový úvěr, potvrzením o čerpání úvěru, předsmluvními informacemi, přehledem čerpání úvěru, výpisy z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba]. za období od listopadu 2020 do dubna 2021, výzvou žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 29. 3. 2025, ze dne 3. 5. 2025 a ze dne 4. 6. 2025 a předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2026 včetně podacího archu.

4. Po právní stránce posoudil soud nárok žalobkyně podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména ustanovení § 3 odst. 1 písm. c), § 84 odst. 2, a § 86 odst. 1 a 2.

5. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 13. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 208 845 Kč na sloučení předchozích úvěrů a půjček. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč a platit žalobkyni úroky ve výši 11,90 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla individuálně zkoumána v interních rejstřících žalobkyně, v insolvenčním rejstříku, dále dotazem na žalovaného a ověřena z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období šesti měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Z uvedeného byl ověřen pravidelný čistý měsíční příjem ve výši cca 27 223 Kč deklarovaný též žalovaným a měsíční výdaje žalovaného a dále byly zkoumány informace dostupné ve veřejných rejstřících. Žalobkyně porovnala výši příjmů a životních výdajů žalovaného s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Na základě uvedeného šetření s využitím ekonomických modelů dospěla žalobkyně k závěru, že celkové zatížení žalovaného činí 15 000 Kč za měsíc a aktuální splátky jsou ve výši 6 050 Kč, a proto žalovaný byl podle žalobkyně schopen úvěr splácet. Uvedený způsob a rozsah ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje soud vzhledem k výši sjednaného limitu úvěru za dostačující. Žalovaný však svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobkyně proto v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za splatný ke dni 4. 6. 2025. Ke dni podání žaloby činil dluh žalovaného na jistině 10 330,98 Kč a na poplatcích 4 281 Kč. Dále žalobkyni dle konstantní soudní judikatury i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na zaplacení úroku z úvěru v požadované výši 11,90 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z detailu poskytnutého úvěru vedeného certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž vůči žalobkyni ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění ve splátkách.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to paušální náhradu za dva úkony (zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 100 Kč dle § 2 odst. 1 výše uvedené vyhlášky, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.