Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 080 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do 13. 5. 2021 ve výši 1 249,07 Kč, úrok ke dni 13. 5. 2021 ve výši 687,04 Kč, úrok ve výši 11,83% ročně z částky 5 840 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 5 936 Kč od 14. 5. 2021 do zaplacení, to vše nejpozději do 31. 12. 2021.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu další kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 400 Kč, se řízení zastavuje.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 265 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], nejpozději do 31. 12. 2021.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 080 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (následně od 28. 9. 2018 [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 7. 4. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek úvěru. Na základě této smlouvy převzala žalovaná od právního předchůdce žalobce částku 6 000 Kč a zavázala se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně poplatku ve výši 4 380 Kč představujícího úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za hotovostní inkaso splátek splatit v 13 měsíčních splátkách po 780 Kč. Mezi účastníky byla dále pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Schopnost žalované splácet závazky ze smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů uvedených v žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze 7. 4. 2017 o výši pobíraného důchodu a životních nákladech žalované. Dle těchto údajů žalovaná pobírala důchod ve výši 6 614 Kč a její životní náklady činily 5 500 Kč. Žalovaná svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnila a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 7. 5. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalované ke dni 8. 7. 2020 na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. K tomuto dni činil dluh žalované z předmětné smlouvy na jistině 5 840 Kč, na smluvním úroku 96 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 78 Kč, na úhradě za hotovostní inkaso splátek 66 Kč, na sjednané smluvní pokutě 4 000 Kč a na zákonném úroku z prodlení do 20. 5. 2020 celkem 1 147,30 Kč. Dále pak žalobci vzniká právo na zaplacení smluvního úroku ve výši 11,83% z jistiny úvěru a zákonných úroků z prodlení od 21. 5. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná po zahájení řízení zaplatila žalobci dosud pouze dne 13. 5. 2021 částku 400 Kč. Tuto částku započetl žalobce na kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni postoupení pohledávky a v této části vzal podáním doručeným soudu dne 9. 6. 2021 žalobu částečně zpět. Soud proto v této části dle § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení zastavil a věcně se zabýval pouze zbývající částí žalobou uplatněného nároku.
3. Žalovaná navrhla částečné zamítnutí žaloby s tím, že postupnými splátkami již žalobci zaplatila další částku 2 200 Kč, přičemž předložila ústřižky složenek dokladující tyto platby. K těmto platbám však žalobce doplnil a doložil, že se kromě platby částky 400 Kč týkaly jiného dluhu žalované vůči žalobci, což je zřejmé z variabilních symbolů na složenkách týkajících se dalších plateb žalované.
4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 7. 4. 2017, žádostí žalované o poskytnutí předmětného úvěru, předpisem splátek ke smlouvě o úvěru, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 26. 4. 2020 včetně její přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, výpisy z účtu žalobce ohledně plateb žalované na splnění závazku ze smlouvy a výzvou žalobce z 6. 4. 2021 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou kromě jí tvrzených plateb v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (následně od 28. 9. 2018 [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 7. 4. 2017 řádně dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek úvěru. Na základě této smlouvy převzala žalovaná od právního předchůdce žalobce částku 6 000 Kč a zavázala se ji právnímu předchůdci žalobce splatit včetně poplatku ve výši 4 380 Kč představujícího úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za hotovostní inkaso splátek splatit v 13 měsíčních splátkách po 780 Kč. Mezi účastníky byla dále pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Schopnost žalované splácet závazky ze smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů uvedených v žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze 7. 4. 2017 o výši pobíraného důchodu a životních nákladech žalované. Dle těchto údajů žalovaná pobírala důchod ve výši 6 614 Kč a její životní náklady činily 5 500 Kč. Vzhledem k výši úvěru považuje soud tento způsob ověření schopnosti žalované splácet předmětný úvěr za dostačující. Žalovaná svoje závazky vyplývající z této smlouvy řádně neplnila a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 7. 5. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalované ke dni 8. 7. 2020 na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. K tomuto dni činil dluh žalované z předmětné smlouvy na jistině 5 840 Kč, na smluvním úroku 96 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 78 Kč, na úhradě za hotovostní inkaso splátek 66 Kč, na sjednané smluvní pokutě 4 000 Kč a na zákonném úroku z prodlení do 20. 5. 2020 celkem 1 147,30 Kč. K tvrzeným platbám žalované v celkové výši 2 200 Kč je pak třeba dále uvést, že z poštovních poukázek dokladujících tyto platby i výpisů z účtu žalované je zřejmé, že tyto platby se týkaly jiného závazku žalované a nelze je proto pokládat za platby žalované na úhradu splátek předmětného úvěru. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, sjednaného úroku, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovanou. Soud přitom neshledal za neplatné ujednání o zaplacení nákladů za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o službu poskytnutou právním předchůdcem žalobce žalované na základě smluvního ujednání. Za neplatné ujednání soud nepovažuje ani sjednání úplaty za poskytnutí úvěru, poplatku za administrativní činnost, i sjednanou smluvní pokutu, neboť neshledal důvody absolutní neplatnosti těchto ujednání. Soud rovněž neshledal za neplatné ujednání účastníků o smluvní pokutě respektující omezení stanovené v § 122 odst. 3 již v době uzavření předmětné smlouvy platného zákona č. 257/2006 Sb. o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k absenci jiného ujednání v předmětné smlouvě vzniká žalobci i po prohlášení úvěru za splatný právo na zaplacení smluvního úroku ve výši 11,83% ročně. Žalovaná se rovněž ohledně jistiny dluhu i dosud nezaplacených smluvních poplatků ocitla vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci již před dnem 14. 5. 2021 v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění a žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé v nezpětvzaté části včetně žalobcem požadovaného zákonného úroku z prodlení jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku 10 080 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 31. 12. 2021, neboť vzhledem k nepříznivé finanční situaci žalované pobírající pouze starobní důchod ve značně podprůměrné výši i vzhledem k výši žalobci přiznaného plnění dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro výjimečné stanovení lhůty žalované k plnění delší než je obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a stanovenou lhůtu shledal za odpovídající poměrům žalované i výši žalobci přiznaného plnění.
5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta druhá a § 150 o.s.ř. Částku 400 Kč žalovaná zaplatila žalobci až po zahájení řízení a byla tak pro její chování částečně vzata zpět žaloba, která byla podána důvodně. Ve zbývající části žaloby pak byl žalobce plně úspěšný a obecně mu tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři hlavní úkony za 1 540 Kč dle § 7 téže vyhlášky za účast právního zástupce žalobce při jednáních soudu dne 15. 6. 2021, 29. 6. 2021 a 19. 8. 2021, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1 411 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Naproti tomu nepovažuje soud za úkony právní služby odůvodňující přiznání odměny i paušálních náhrad za další úkony žalobce spočívající pouze v doplnění skutkových tvrzení na základě výzev soudu. Celkem tak žalobci vznikly přiznatelné náklady řízení ve výši 8 531 Kč. Vzhledem k značně nepříznivé finanční situace žalované pobírající pouze minimální starobní důchod i snaze žalované svoje závazky vyplývající z úvěrových smluv plnit dospěl soud k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání plné náhrady nákladů řízení žalobci a dle § 150 o.s.ř. proto náhradu nákladů řízení přiznanou žalobci snížil o 50% a přiznal žalobci proto právo na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 4 265 Kč, přičemž vzal rovněž v úvahu, že toto částečné snížení přiznané náhrady nákladů řízení se nemůže podstatněji projevit na majetkových poměrech žalobce, který je významnou společností zabývající se vymáháním pohledávek. Z důvodů uvedených již shora umožnil soud žalované zaplatit žalobci náklady řízení ve lhůtě do 31. 12. 2021, neboť tuto lhůtu shledal za odpovídající schopnostem žalované i výši přiznané náhrady nákladů řízení.