Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 625 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 400 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 625 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení nákladů žalobce za převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce dne 20. 7. 2024 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [adresa] a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 70 km. Při přijetí žalovaného do protialkoholní záchytné stanice byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 1,87 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na částku 625 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval výzvou z 1. 8. 2024 a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 2. 9. 2024. Žalovaný přes tuto výzvu žalobci spornou částku dosud ani částečně nezaplatil.
2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování vyčíslením náhrady za použití služebního vozidla vyhotoveným žalobcem 24. 7. 2024, záznamem o dopravě žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice v [adresa] ze dne 20. 7. 2024, záznamem Protialkoholní záchytné stanice v [adresa] ze stejného dne, technickým průkazem použitého vozidla a výzvou žalobce adresovanou žalovanému z 1. 8. 2024 včetně doručenky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že žalobce dne 20. 7. 2024 provedl převoz žalovaného do Protialkoholní záchytné stanice [adresa] a při převozu za asistence policistů bylo najeto služebním vozidlem celkem 70 km. Při přijetí žalovaného do protialkoholní záchytné stanice byla u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu v hodnotě 1,87 promile. Náklady za převoz byly žalobcem vyúčtovány na částku 625 Kč. Žalobce žalovaného k zaplacení sporné částky písemně vyzval výzvou z 1. 8. 2024 a k jejímu zaplacení mu stanovil lhůtu do 2. 9. 2024. Žalovaný přes tuto výzvu žalobci spornou částku dosud ani částečně nezaplatil.
4. Podle § 89 e/ odst. 1 věta první zákona č. 373/2011 Sb. v platném znění prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.
5. V projednávané věci je ze shora uvedených skutkových zjištění soudu zřejmé, že je dána povinnost žalovaného k úhradě nákladů jeho dopravy do protialkoholní záchytné stanice provedené dne 20. 7. 2024, neboť při pobytu žalovaného v této stanici byla nepochybně prokázána přítomnost alkoholu v krvi žalovaného. Co do výše žalobce náklady jím vynaložené na tuto dopravu řádně prokázal a vyzval žalovaného k jejich zaplacení nejpozději do 2. 9. 2024. Žalovaný se rovněž vůči žalobci počínaje dnem následujícím po splatnosti tohoto dluhu splatného na výzvu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány důvody pro výjimečné umožnění plnění ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.
6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to paušální náhrady za tři hlavní úkony po 100 Kč (opatření listinných důkazů, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 2 odst. 1 o.s.ř. vyhl. č. 254/2015 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
7. Protože žalobce byl jako Česká republika osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přešla v souvislosti s vyhovujícím rozhodnutím soudu ve věci samé poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 téhož zákona na žalovaného. Soud proto žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč stanovený dle položky 2.1 písm. a/ přílohy k sazebníku soudních poplatků ve znění platném ke dni zahájení řízení na účet zdejšího soudu v obecné lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému umožnění plnění žalovanému ve splátkách nebo stanovení delší lhůty k plnění.