Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

5 C 197/2024

Soud: Okresní soud v TřebíčiDatum rozhodnutí: 15. 10. 2024Č. j.: 5 C 197/2024-17Samosoudce: JUDr. Jan TesařAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 21 012,80 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSTR:2024:5.C.197.2024.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 11. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 14 512,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 104,59 Kč, úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 12 172,10 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroky z prodlení převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 012,80 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 11. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [tel. číslo], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 15 168 Kč představující úrok ve výši 9 817 Kč při úrokové sazbě 21,39 % ročně, úhradu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku 3 851 Kč představující úplatu za službu komfortního a flexibilního splácení uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 465 Kč, poslední splátka byla splatná 10. 12. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 byla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaný zaplatil pouze částku 8 500 Kč a zbývající část svých závazků nesplnil, přestože byl k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván.

2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. [tel. číslo], žádostí žalovaného o úvěr obsahující zákaznickou kartu žalovaného, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 28. 3. 2024 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 11. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [tel. číslo] mající charakter spotřebitelské smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 15 168 Kč představující úrok ve výši 9 817 Kč při úrokové sazbě 21,39 % ročně, úhradu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku 3 851 Kč představující úplatu za službu komfortního a flexibilního splácení uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 465 Kč, poslední splátka byla splatná 10. 12. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 byla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaný zaplatil pouze částku 8 500 Kč a zbývající část svých závazků nesplnil. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti této smlouvy.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Z údajů v žádosti žalovaného o předmětný úvěr vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření předmětné smlouvy OSVČ v oboru stavební práce s průměrným čistým měsíčním příjmem 14 160 Kč. Byl svobodný, neměl vyživovací povinnosti, bydlel s rodiči a neměl bankovní účet ani jiný spotřebitelský úvěr, jeho odhadované měsíční výdaje dle žádosti činily 1 000 Kč měsíčně. Soudu je přitom známo z jeho činnosti, že jenom náklady žalovaného na bydlení a stravu musejí nutně činit mnohonásobně více než je výše odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného v zákaznické kartě a použitelné měsíční příjmy žalovaného uvedené v žádosti tak nemohou odpovídat realitě. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení dosud nesplacené jistiny. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce vyplývá, že na splnění svých závazků ze smlouvy dosud žalovaný zaplatil ve třech splátkách pouze celkovou částku 8 500 Kč a zbývající část jistiny úvěru tak činí 6 500 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně zákonného úroku z prodlení od splatnosti jistiny spotřebitelského úvěru. Tato jistina byla splatná nejpozději do 10. 12. 2022, dnem následujícím se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 15 % ročně odpovídají zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB platnou k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 11. 12. 2022 z částky 6 500 Kč do budoucna jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty žalovanému k plnění delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl ve věci žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací