Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 000 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 38 052 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 231,09 Kč, úrok ve výši 8 % ročně z částky 20 517,92 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2025 doplněnou v průběhu řízení o další skutková tvrzení domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 51 052 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smluv o úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 4. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku a zaplatit právnímu předchůdci žalobce další částku 11 164 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 659 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 370 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 795 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalované ve výši 2 340 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 726 Kč, poslední splátka byla splatná do 4. 11. 2023. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce z ověřených údajů o příjmech a poměrech žalované v žádosti o úvěr, ze kterých vyplynulo, že žalovaná bydlela v podnájmu, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 13 274 Kč a výše jejích odhadovaných měsíčních výdajů činila 9 248 Kč. Žalovaná dosud na splnění svých závazků z této smlouvy zaplatila žalobci v šesti splátkách celkem 11 000 Kč. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 26. 1. 2023 uzavřena další smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku a zaplatit právnímu předchůdci žalobce další částku 12 888 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalované ve výši 2 700 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla splatná do 26. 3. 2024. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce z ověřených údajů o příjmech a poměrech žalované v žádosti o úvěr, ze kterých vyplynulo, že žalovaná bydlela v podnájmu, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 15 380 Kč a výše jejích odhadovaných měsíčních výdajů činila 11 513 Kč. Žalovaná dosud na splnění svých závazků z této smlouvy zaplatila žalobci ve dvou splátkách celkem 4 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 byla předmětná pohledávka vůči žalované s účinností ke dni 25. 10. 2024 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky dosud žalovaná spornou částku žalobci ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali, a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování žádostmi žalované o úvěr z 4. 9. 2022 a 26. 1. 2023, smlouvami o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a č. [hodnota] včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce a předpisů splátek, tabulkami umoření obou úvěrů, smlouvou o postoupení pohledávek z 14. 10. 2024 včetně jejích příloh, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 11. 2024 a výzvou žalobce zaslanou žalované z 24. 1. 2025 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 4. 9. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku a zaplatit právnímu předchůdci žalobce další částku 11 164 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 659 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 370 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 795 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalované ve výši 2 340 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 726 Kč, poslední splátka byla splatná do 4. 11. 2023. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce z ověřených údajů o příjmech a poměrech žalované v žádosti o úvěr, ze kterých vyplynulo, že žalovaná bydlela v podnájmu, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 13 274 Kč a výše jejích odhadovaných měsíčních výdajů činila 9 248 Kč. Žalovaná dosud na splnění svých závazků z této smlouvy zaplatila žalobci v šesti splátkách celkem 11 000 Kč. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 26. 1. 2023 uzavřena další smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tuto částku a zaplatit právnímu předchůdci žalobce další částku 12 888 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalované ve výši 2 700 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla splatná do 26. 3. 2024. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce z ověřených údajů o příjmech a poměrech žalované v žádosti o úvěr, ze kterých vyplynulo, že žalovaná bydlela v podnájmu, její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 15 380 Kč a výše jejích odhadovaných měsíčních výdajů činila 11 513 Kč. Žalovaná dosud na splnění svých závazků z této smlouvy zaplatila žalobci ve dvou splátkách celkem 4 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 byla předmětná pohledávka vůči žalované s účinností ke dni 25. 10. 2024 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ohledně správnosti skutkových tvrzení žalobce nemá soud pochyb a jeho rozhodnutí tak záviselo na posouzení platnosti obou předmětných úvěrových smluv majících charakter spotřebitelského úvěru.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Z údajů v žádostech žalované o předmětné spotřebitelské úvěry vyplývá, že žalovaná bydlela v nájmu a její čistý měsíční příjem ověřený z výplatních pásek činil 13 274 Kč v případě první smlouvy a 15 380 Kč v případě druhé smlouvy. Jako odhadované měsíční výdaje uvedla žalovaná u první ze smluv 9 248 Kč, přičemž 3 000 Kč měly činit náklady na bydlení a energie, 4 250 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 998 Kč srážky ze mzdy. V případě druhé ze smluv činil její čistý měsíční příjem ověřený z výplatních pásek 15 380 Kč, přičemž 3 500 Kč měly činit její náklady na bydlení a energie, 4 860 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady, 1 427 Kč srážky ze mzdy a 1 726 Kč náklady na měsíční splátky stávajících půjček. Tyto tvrzené měsíční výdaje jsou zjevně podhodnocené, nemohou odpovídat realitě, neboť je soudu známo, že jen za nájem bytu a energie by musela žalovaná zaplatit podstatně více než jsou jí tvrzené měsíční výdaje, a tato skutečnost musela být osobě jednající za právního předchůdce žalobce zcela zřejmá. Podhodnocené se jeví i další údaje žalované na zajišťování dalších životních potřeb. U smlouvy č. [hodnota] navíc žalovaná neuvedla, že má uzavřenu další smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2022 č. [hodnota] se společností [právnická osoba], kterou se zavázala splácet úvěr ve výši 25 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 043 Kč, což vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 8. 2025, čj. [spisová značka]. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalované před uzavřením obou smluv nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvy neplatné. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce označených jako tabulka umoření je přitom zřejmé, že žalovaná na splnění svých závazků z obou předmětných smluv zaplatila právnímu předchůdci žalobce ve splátkách celkem 15 000 Kč a rozdíl mezi jistinami obou úvěrů a již zaplacenými splátkami žalovanou činí 13 000 Kč. Právě v této výši proto soud žalobě ve věci samé vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu, která byla obsažena v předžalobní výzvě datované 24. 1. 2025, ve které posouzeno podle obsahu žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení do 8. 2. 2025. Dnem následujícím, tedy dnem 9. 2. 2025, se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž zákonná sazba úroků z prodlení k prvnímu dni prodlení činila 12 % ročně. Soud proto žalobě vyhověl pouze v části týkající se dlužné jistiny obou úvěrů a zákonných úroků z prodlení a přiznanou částku s příslušenstvím uložil žalované zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.