Výrok
I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 2. 2006, č.j. [spisová značka], se pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni, mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně počínaje dnem 6. 8. 2025 částkou 5 000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám žalobkyně.
II. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením za období od 6. 8. 2025 do 31. 5. 2026 ve výši 44 280 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději do tří měsíců od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 8. 2025 ve znění jejího upřesnění provedeného v průběhu řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude zvýšeno výživné žalovaného vůči ní jako jeho dceři od zahájení řízení na částku 5 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že od poslední úpravy výživného v roce 2006 došlo k výraznému nárůstu jejích potřeb v souvislosti s jejím věkem i nárůstem cen základních životních potřeb, přičemž se stále v denním studiu připravuje na výkon budoucího povolání a není schopna se sama živit.
2. Žalovaný se k jednání soudu nařízeném na 26. 5. 2026 nedostavil a nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení, přestože k němu byl řádně předvolán na jeho jedinou soudu známou adresu vedenou v CEO. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti.
3. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. [spisová značka] a rejstříků soudu bylo zjištěno, že poslední úprava výživného žalovaného na tehdy nezletilou žalobkyni byla provedena rozsudkem ze dne 9. 2. 2006, č.j. [spisová značka], kterým byla mimo jiné schválena dohoda rodičů žalobkyně, dle níž byla žalobkyně svěřena do výchovy její matka [jméno FO] a žalovaný byl povinen počínaje dnem [Datum narození žalobkyně] ze zjištění, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, kromě žalobkyně měl vyživovací povinnost ještě k dceři [jméno FO], narozené [datum], na kterou měl stanoveno výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Byl jako vyučený zedník bez zaměstnání a soud proto vyšel z jeho předpokládaného příjmu 10 000 Kč hrubého měsíčně. Matky žalobkyně měla vyživovací povinnost ještě k dceři [jméno FO], narozené [datum], byla na mateřské dovolené a pobírala pouze dávky státní sociální podpory. Žalobkyně byla zdravá a měla potřeby odpovídající jejímu věku.
4. Z potvrzení o studiu vydaného Gymnáziem a Střední odbornou školou [adresa] soud zjistil, že žalobkyně je žákyní 2. ročníku denního studia v maturitním oboru veřejnosprávní činnost. Toto studium navazuje dle tvrzení žalobkyně, o němž nemá soud důvod pochybovat, na úspěšné vyučení žalobkyně v oboru kadeřnice. Ohledně žalovaného a jeho manželky [jméno FO] probíhá u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR [spisová značka] insolvenční řízení, v jehož rámci byl usnesením ze dne 15. 9. 2025 zjištěn úpadek dlužníků a bylo jim povoleno řešení úpadku oddlužením. Ze zprávy pro oddlužení a o přezkumu vypracované v průběhu tohoto řízení vyplývá, že žalovaný podniká jako OSVČ v oboru zedník a jeho čistý měsíční příjem činí asi 40 000 Kč měsíčně. V rámci insolvenčního řízení žalovaného a jeho manželky věřitelé uplatnili nárok na zaplacení 21 pohledávek v celkové výši 1 641 162,70 Kč bez příslušenství. Ze zprávy insolvenčního správce žalovaného dále vyplývá, že žalobkyně svoji pohledávku vůči žalovanému z titulu výživného uplatnila a tato pohledávka dosud nebyla ani částečně uspokojena.
5. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 3 věta druhá občanského zákoníku při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se stále v denním studiu navazujícím na předchozí vyučení připravuje na výkon svého budoucího povolání a vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyně z titulu výživného pro zletilou dceru stále trvá. Od poslední úpravy výživného pro tehdy nezletilou žalobkyni před více než 20 roky pak navíc nepochybně došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující dle § 163 o.s.ř. novou úpravu poměrů účastníků, neboť odůvodněné životní potřeby žalobkyně jsou oproti původní úpravě výživného mnohonásobně vyšší, došlo k výraznému nárůstu příjmů žalovaného a rovněž násobně vzrostla cena základních životních potřeb. Soud si je sice vědom vysokých dluhů žalovaného a jeho manželky řešených v rámci jejich insolvenčního řízení, nicméně tyto dluhy vůči státu, [adresa], zdravotní pojišťovně, nebankovním společnostem poskytujícím úvěry a dalším subjektům specifikované v insolvenčním řízení jsou zjevně důsledkem dlouhodobého nezodpovědného zadlužování žalovaného a jeho manželky, na kterém nenese žalobkyně žádné zavinění, a které nemůže mít vliv na aplikaci ustanovení § 913 odst. 1 i § 913 odst. 3 občanského zákoníku ve prospěch žalovaného. Přiznané výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně od zahájení řízení přitom nelze považovat vzhledem k aktuálním nákladům na zajišťování základních životních potřeb studující žalobkyně za neadekvátně vysoké, spíše naopak. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobě ve věci samé vyhověl.
7. Protože dle sdělení insolvenčního správce i žalobkyně žalovaný v období od 6. 8. 2025 do 31. 5. 2026 žalobkyni žádné výživné neplatil, vznikl mu za toto období nedoplatek na výživném ve výši 44 280 Kč. Tento nedoplatek uložil soud žalovanému zaplatit ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, neboť dospěl k závěru, že vzhledem k výši nedoplatku a poměrům žalovaného je odůvodněno výjimečné stanovení lhůty k plnění delší oproti obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a poskytnutou lhůtu lze považovat za odpovídající okolnostem věci.
8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně vzniklo právo na náhradu nákladů ve věci úspěšné žalobkyni. Protože však žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.