Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 465 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 696,66 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 581,87 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 526,32 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 5 246,18 Kč a úrok ve výši 29 % ročně z částky 3 108,19 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 465 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smluv o zápůjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 25. 9. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 8 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 8 000 Kč a zaplatit mu další částku 6 804 Kč představující souhrnný poplatek, ze kterého částku 1 961 Kč představoval smluvní úrok při úrokové sazbě 29 % ročně, částku 2 436 Kč představoval poplatek za zpracování zápůjčky a flexibilní splácení a částku 2 407 Kč představoval poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků a smluvních poplatků a nákladů právního předchůdce žalobce se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 823 Kč, poslední splátka byla splatná 25. 3. 2019. Schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalované a jejích výplatních lístků za poslední tři měsíce. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, do postoupení předmětné pohledávky uhradila právnímu předchůdci žalobce pouze 14 608,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované dne 30. 1. 2022 písemně oznámeno. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 15. 1. 2018 uzavřena další smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč. Rovněž tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 10 000 Kč a zaplatit mu další částku 8 380 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 2 451 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky a flexibilní splácení a 3 009 Kč činil poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 1 022 Kč, poslední splátka byla splatná 15. 7. 2019. Rovněž u této smlouvy byla schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalované a jejích výplatních lístků za poslední tři měsíce. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, do postoupení předmětné pohledávky uhradila právnímu předchůdci žalobce pouze 14 608,99 Kč. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud provedl dokazování smlouvami o zápůjčce č. [hodnota] a č. [hodnota], uzavřenými mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 25. 9. 2017 a 15. 1. 2018 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, tabulkami umoření k oběma smlouvám, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 28. 1. 2022 včetně jejích příloh obsahujících seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 29. 7. 2024 včetně podacího lístku.
4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 25. 9. 2017 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 8 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 8 000 Kč a zaplatit mu další částku 6 804 Kč představující souhrnný poplatek, ze kterého částku 1 961 Kč představoval smluvní úrok při úrokové sazbě 29 % ročně, částku 2 436 Kč představoval poplatek za zpracování zápůjčky a flexibilní splácení a částku 2 407 Kč představoval poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků a smluvních poplatků a nákladů právního předchůdce žalobce se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 823 Kč, poslední splátka byla splatná 25. 3. 2019. Schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalované a jejích výplatních lístků za poslední tři měsíce. Z těchto údajů soud zjistil, že žalovaná byla při uzavření smlouvy zaměstnaná s příjmem 11 000 Kč a další čisté příjmy její domácnosti činily 20 000 Kč, přičemž údaj o výši mzdy byl ověřen z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu žalované, což vzhledem k výši zápůjčky považuje soud za dostatečné ověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, do postoupení předmětné pohledávky uhradila právnímu předchůdci žalobce pouze 14 608,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované dne 30. 1. 2022 písemně oznámeno. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 15. 1. 2018 uzavřena rovněž dle § 2390 a následujících občanského zákoníku další smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč. Rovněž tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 10 000 Kč a zaplatit mu další částku 8 380 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 2 451 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky a flexibilní splácení a 3 009 Kč činil poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků, odměny a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 1 022 Kč, poslední splátka byla splatná 15. 7. 2019. Rovněž u této smlouvy byla schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech zaznamenaných v kartě zákazníka, které byly ověřeny zejména z pracovní smlouvy žalované a jejích výplatních lístků za poslední tři měsíce. Z těchto údajů soud zjistil, že žalovaná byla při uzavření smlouvy zaměstnaná s příjmem 8 000 Kč a další čisté příjmy její domácnosti činily 33 000 Kč, přičemž údaj o výši mzdy byl ověřen z pracovní smlouvy žalované, což vzhledem k výši zápůjčky považuje soud rovněž za dostatečné ověření úvěruschopnosti žalované. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u obou předmětných smluv z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši poplatků za zpracování a flexibilní splácení i za administrativní činnost a komfortní splácení přitom považuje soud za službu poskytnutou žalované a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Žalovaná se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitla vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 28. 1. 2022 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 465 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.
5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna u obou smluv o zápůjčce. Smluvní úrok byl v obou smlouvách sjednán pevnými částkami 1 961 Kč a 2 451 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení obou smluv o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětných smlouvách po splatnosti zápůjčky. V těchto částech tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou ani v žádném ustanovení hmotného práva a soud proto v těchto částech žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k výsledkům řízení, podle kterých se přiznané plnění žalobci podstatněji neliší od částek, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta, dospěl soud k závěru, že výsledkům řízení i povaze věci nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.