Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 118,36 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 118,36 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [Anonymizováno] [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 6. 12. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 707,64 Kč a úroku ve výši 118,36 Kč nejpozději do 5. 1. 2023. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne 6. 12. 2022. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2024 přešla předmětná pohledávka vůči žalované nejprve na společnost [právnická osoba]., a následně na žalobce a žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] z 6. 12. 2022, formulářem pro standardní informace o úvěru, výpisem z účtu žalobce u ČSOB a.s., dokladujícím vyplacení úvěru, smlouvami po postoupení pohledávek z 18. 1. 2024 včetně jejich příloh obsahujících seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 7. 2. 2024 včetně podacího lístku.
4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [Anonymizováno] [právnická osoba]., a žalovanou byla dne 6. 12. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 707,64 Kč a úroku ve výši 118,36 Kč nejpozději do 5. 1. 2023. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne 6. 12. 2022. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2024 přešla předmětná pohledávka vůči žalované nejprve na společnost [právnická osoba]., a následně na žalobce a žalovaná byla o postoupení pohledávky písemně informována.
5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.
6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupovala v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že roční procentní sazba nákladů z úvěru činila 1 311,20 % při termínu splatnosti 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování dále vyplývá, že žalované byl právním předchůdcem žalobce úvěr ve výši 4 000 Kč vyplacen na její účet a je zřejmé, že žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnila. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.
7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalované k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky datovanou 7. 2. 2024, která byla stejného dne odeslána poštou. Lze předpokládat, že se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalované nejpozději dne 10. 2. 2023 a žalobce stanovil lhůtu žalované pro splnění jejího závazku do tří dnů. Dnem následujícím, tedy dnem 14. 2. 2024, se žalovaná vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 4 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 14. 2. 2024 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu nemající oporu v hmotném právu jako nedůvodnou zamítl.
9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch ve zcela převažující části a soud proto žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 400 Kč za dva hlavní úkony po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatňovanou opakovaně žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 126 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.