Rozsudek

Spisová značka

5 C 34/2026

Téma · generováno AIZrušení výživného zletilému výdělečně činnému dítěti

Soud: Okresní soud v TřebíčiDatum rozhodnutí: 2026-04-30Č. j.: 5 C 34/2026-25Samosoudce: JUDr. Jan TesařAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2026-07-23Předmět řízení: o zrušení vyživovací povinnostiECLI:CZ:OSTR:2026:5.C.34.2026.1
náklady řízenívýživnénáhrada nákladůzrušení výživného
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení.

Použité předpisy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen oprávněnému, který není schopen se sám živit. Zletilému dítěti, jež ukončilo přípravu na budoucí povolání, je výdělečně činné a je schopno se samo živit, vyživovací povinnost rodiče zaniká. Soud ji může zrušit v rozsahu vymezeném žalobou; nad její návrh zpětně nerozhoduje.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.
    Zobrazit v textu
  • V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný již ukončil přípravu na svoje budoucí povolání, je výdělečně činný a je schopen se sám živit. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému tak již zanikla a soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a rozhodnutí o stanovení výživného na žalovaného změnil tak, že žalobce není počínaje od 31. 12. 2025 na výživu žalovaného povinen přispívat a vyživovací povinnost vůči žalovanému zrušil.
    Zobrazit v textu
  • O zrušení výživného zpětně před datem 31. 12. 2025 soud nerozhodoval, neboť je vázán žalobou a žalobce zpětně zrušit vyživovací povinnost nepožadoval.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 12. 2022, č.j. [spisová značka], se mění tak, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se počínaje dnem 31. 12. 2025 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 2. 2026 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, který je jeho zletilým synem, již ukončil přípravu na svoje budoucí povolání a je schopen se sám živit. Žalovaný s vyhověním žalobě souhlasil s tím, že již ukončil svoji přípravu na budoucí povolání ke dni 30. 4. 2025 a je zaměstnán.

2. Účastníci souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 12. 2022, č.j. [spisová značka], vzal soud za prokázané, že poslední úprava výživného žalobce vůči žalovanému byla provedena tímto rozsudkem, kterým byla schválena dohoda účastníků, dle níž bylo žalobci stanoveno výživné na žalovaného od 1. 12. 2022 na částku 3 500 Kč měsíčně.

4. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.

5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný již ukončil přípravu na svoje budoucí povolání, je výdělečně činný a je schopen se sám živit. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému tak již zanikla a soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a rozhodnutí o stanovení výživného na žalovaného změnil tak, že žalobce není počínaje od 31. 12. 2025 na výživu žalovaného povinen přispívat a vyživovací povinnost vůči žalovanému zrušil. O zrušení výživného zpětně před datem 31. 12. 2025 soud nerozhodoval, neboť je vázán žalobou a žalobce zpětně zrušit vyživovací povinnost nepožadoval.

6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci. Protože však žalobci žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací