Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 17. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 2 703 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 977 Kč a úroky z prodlení převyšující úroky z prodlení přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 284 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 27. 11. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 703 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 18. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 17 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 1 877 Kč právnímu předchůdci splatit do 27. 12. 2023. Pro případ prodlení žalované se splněním tohoto závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, přičemž v tomto řízení žalobce požaduje pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 703 Kč. Úvěruschopnost žalované byla právním předchůdcem žalobce zkoumána na základě údajů v insolvenčním rejstříku, bankovním registru klientských informací a nebankovních registrů klientských informací. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 13. 11. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalované ke dni 5. 6. 2024 postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. [hodnota] včetně jejích dodatků č. [hodnota] a [Anonymizováno], obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisy z účtů [Anonymizováno]. ohledně čerpání předmětného úvěru žalovanou a verifikační platby žalované, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 13. 11. 2023 včetně jejích příloh, oznámením o postoupení pohledávky z 13. 6. 2024 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázaná správná tvrzení žalobce ohledně obsahu smlouvy o úvěru uzavřené mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou včetně tvrzení o čerpání jistiny žalovanou a řádného postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Soud se proto musel dále zabývat otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy.
4. Ze skutkových tvrzení žalobce v žalobě vyplývá, že před uzavřením předmětné smlouvy, která je nepochybně smlouvou spotřebitelskou, zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované pouze z údajů v insolvenčním rejstříku a bankovních i nebankovních registrech, další údaje o příjmových a majetkových poměrech žalované vyžadovány nebyly.
5. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou listinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Prověření úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce nepovažuje soud za dostačující. Ze samotných tvrzení žalobce je zřejmé, že nebyly zkoumány skutečné bytové, příjmové a majetkové poměry žalované ani její životní náklady. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované s dostatečnou odbornou péčí a dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru mu tak přísluší pouze právo na zaplacení jistiny, která v projednávané věci činí 17 000 Kč. Dnem následujícím po postoupení pohledávky se žalovaná vůči žalobci rovněž ocitla v prodlení se splnění peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny, přičemž žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V tomto rozsahu proto soud žalobě ohledně částky 17 000 Kč a zákonného úroku z prodlení jako důvodné vyhověl. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 17 000 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části žaloby opírající se o smluvní ujednání o úrocích, smluvní pokutě a nákladech spojených s vymáháním pohledávky v neplatné smlouvě soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl v řízení žalobce, a přísluší mu tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za dva hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, dvě paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 168 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 1 768 Kč. Žalobce byl v řízení bez příslušenství úspěšný po zaokrouhlení v 86,3 % a vzniklo mu tak právo na náhradu 72,6 % nákladů řízení (100 – 13,7 – 13,7), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 284 Kč. Právě v této výši proto soud ve věci převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.