Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 000 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 10 904,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 904,07 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 741 Kč k rukám [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 38 904,07 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 25. 7. 2025. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a jeho účtu. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění jejího dodatku č. [hodnota] přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. [hodnota] z 24. 2. 2025, výpisem z účtu právního předchůdce žalobce u banky Creditas, a.s., smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 12. 2024, jejím dodatkem č. [hodnota] a přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, výzvou žalobce z 25. 7. 2025, oznámením o postoupení pohledávky z 15. 8. 2025 a výzvou žalobce z 15. 8. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 24. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 28 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 25. 7. 2025. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a jeho účtu. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění jejího dodatku č. [hodnota] přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.
4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.
5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupoval v pozici spotřebitele požívajícího ochranu podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že zápůjční úroková sazba činila 112 % ročně a RPSN za celý úvěr činila 191,80 % ročně. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobce úvěr ve výši 28 000 Kč vyplacen na jeho účet a je zřejmé, že žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.
6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 28 000 Kč. Předmětný úvěr byl splatný do 25. 7. 2025. Dnem následujícím po splatnosti úvěru, tedy dnem 26. 7. 2025, se žalovaný vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž přiznaná výše zákonného úroku z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí činí 11,5 % ročně. Ohledně částky 28 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 26. 7. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.
8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Ve věci byl převážně úspěšný žalobce a soud mu proto přiznal právo na poměrnou část nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 557 Kč, odměnu advokáta ve výši 2 100 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 700 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 72 % a přísluší mu tak právo na náhradu 44 % nákladů (100 – 27 - 27), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 741 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.