Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 525 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2025 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem žalobce bez platného jízdního dokladu. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaná v Brně dne 14. 8. 2025 nemohla ve vozidle hromadné dopravy provozované žalobcem prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnila tak podmínky pro to, aby po ní byl žalobce oprávněn požadovat jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tedy celkem 1 525 Kč. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila, přestože byla k jejímu zaplacení žalobcem písemně vyzvána výzvou žalobce datovanou 31. 10. 2025.
2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud provedl dokazování zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 14. 8. 2025 včetně informace pro cestující, smluvními přepravními podmínkami a tarifem žalobce a výzvou žalobce zaslanou žalované z 31. 10. 2025 včetně podacího archu. Na základě těchto důkazů i skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že se žalovaná v [Anonymizováno] dne 14. 8. 2025 nemohla ve vozidle hromadné dopravy provozované žalobcem prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnila tak podmínky pro to, aby po ní byl žalobce oprávněn požadovat jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tedy celkem 1 525 Kč. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila, přestože byl k jejímu zaplacení žalobcem písemně vyzvána výzvou žalobce datovanou 31. 10. 2025. Dnem následujícím po splatnosti jízdného a přirážky, tedy dnem 15. 8. 2025, se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud uložil žalované povinnost spornou částku včetně příslušenství žalobci zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k bagatelní výši pohledávky žalobce neshledal důvod k tomu, aby byla stanovena lhůta k plnění delší nebo bylo žalované umožněno splnit tuto pohledávku ve splátkách.
4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájení žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.