Výrok
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 381 909,70 Kč s úrokem ve výši 7,19% ročně z částky 381 909,70 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00% ročně z částky 381 909,70 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 52 702,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovaným zaplatit mu částku ve výši 381 909,70 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými jako smluvními stranami.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaní jako spoludlužníci uzavřeli s právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba]. – dne 5.10.2016 smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. [č. účtu] na sjednaný úrok, následně však neplnili své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil s výzvou na úhradu nesplacené části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobce o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaní splatný závazek dosud řádně nesplnili.Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.Ačkoli právní předchůdce žalobce nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, resp. svým povinnostem smluvním, žalovaní přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnili splatný předmět smlouvy o úvěru a dostali se tak do prodlení se splněním závazku. V důsledku této skutečnosti jsou žalovaní kromě nesplacené jistiny úvěru a sjednaného úroku z něj povinni hradit i tzv. „zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. soudní poplatek ve výši 15 277 Kč,2. odměna advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 9 860 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva),3. 3x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.