Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 470 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 613 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 083 Kč, částky 2 500 Kč a částky 1 870 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Jako předmět tohoto řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 12 083 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 870 Kč, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 8. 2023 a dále dohody o jejím navýšením ze dne 13. 9. 2023.
2. Soud usnesením ze dne 6. 11. 2025, č. j. 7 C 146/2025-16, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení s tím, že pokud tak neučiní, může být se svým nárokem neúspěšná.
3. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu sdělila, že požaduje vrátit pouze bezdůvodné obohacení, zákonné úroky z prodlení a náklady řízení.
4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný.
5. Na podkladě tvrzení obsažených v podané žalobě a listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 8. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek www.coolcredit.cz. Již dne 7. 8. 2023 (tedy ještě před uzavřením smlouvy!) byly žalobkyní žalovanému na účet č. [č. účtu] zaslány finanční prostředky ve výši 6 600 Kč (viz výpis z běžného účtu žalobkyně). Dne 13. 9. 2023 byl mezi účastníky řízení uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] (ze dne 29. 8. 2023), způsob uzavření dodatku byl totožný se způsobem uzavření smlouvy. Na jeho základě žalobkyně žalovanému zaslala na účet uvedený v původní smlouvě dne 13. 9. 2023 částku 2 600 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). Dle smlouvy se žalovaný zavázal jistinu úvěru a poplatek ve výši 2 688 Kč uhradit nejpozději dne 28. 9. 2023. Žalobkyně adresovala žalovanému upomínky, resp. opakované výzvy k úhradě dne 5. 10, 12. 10., 19. 10., 28. 10 a 12. 11. 2023. K těmto však žalobkyně nepředložila žádné doklady o jejich odeslání. Dne 26. 9. 2024 byla dle podacího lístku žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 15 536 Kč ve lhůtě tří dnů. Žalovaný však do dne podání žaloby žalobkyni uhradil pouze částku 2 730 Kč.
6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a to dle § 2390 a násl., § 2395 a násl., § 1970, § 2991 a násl. a dále dle ust. zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“), a to dle § 75, § 84, § 86 a § 87.
7. V posuzované věci soud zkoumal, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobkyně k tomuto žádná tvrzení neuvedla a nepředložila ani žádné důkazy. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů žalobkyně navrhla, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 o. z. (viz odst. 3).
8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, je na smlouvu o zápůjčce a na dodatek k této smlouvě třeba hledět jako na neplatné (§ 87 ZoSÚ, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Částka 6 600 Kč přitom nebyla poskytnuta bez právního důvodu, neboť uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o zápůjčce se uskutečnilo později, než byla uvedená částka žalovanému zaslána na účet. Taktéž je poněkud nelogické, je-li druhá smlouva označena jako dodatek ke smlouvě o úvěru, pokud žalobkyně první smlouvu uzavřela jako smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně by si měla ujasnit, jaké smlouvy se svými klienty uzavírá a na základě čeho jim poskytuje finanční prostředky.
9. Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou částku 6 600 Kč úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 9 200 Kč. Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný dosud uhradil částku 2 730 Kč. Rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky a částkou uhrazenou žalovaným proto činí 6 470 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).
10. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 6 470 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
11. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 20 305,70 Kč (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a přiznána jí byla pouze částka 6 470 Kč. Převážně úspěšným účastníkem byl v této věci žalovaný, který byl však po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, a proto soud výrokem III. nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.