Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 250,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 250,38 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, částku 3 871,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 871,78 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, částku 7 015,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 015,11 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, částku 4 000 Kč, částku 9 951,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 951,18 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení a částku 100 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 983 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek 4 250,38 Kč, 3 871,78 Kč, 7 015,11 Kč, 4000 Kč, 9 951,18 Kč a 100 Kč z titulu dodus nezaplacené kupní ceny za dodanou elektřinu na základě smluv o sdružených dodávkách elektřiny uzavřených mezi účastnice mi tohoto řízení. .
2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:
3. Žalobkyně dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 10. 2023 do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu pro potřeby domácnosti. Ve smlouvě byla hodnota jističe před elektroměrem uvedena jako 25 A, přičemž při registraci odběrného místa u provozovatele distribuční soustavy byla opravena na 16 A. Za dodávku elektřiny za období od 20. 11. 2023 do 21. 6. 2024 byla žalované fakturou č. [hodnota] vyúčtována částka 11 294,40 Kč, splatná dne 22. 7. 2024. Žalovaná uzavřela se žalobkyní dohody o splátkách dluhu ze dne 19. 7. 2024 a 14. 10. 2024, jejichž součástí bylo uznání dluhu co do důvodu a výše. Po započtení následných částečných úhrad žalované v celkové výši 1 343,22 Kč činí nedoplatek 9 951,18 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou sjednané splátky byla žalované dále vyúčtována fakturou č. [hodnota] splatnou dne 13. 11. 2024 částka 100 Kč představující poplatek spojený s písemnou výzvou k úhradě dlužné splátky.
4. Žalobkyně dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 11. 6. 2024 ve znění dodatku ze dne 5. 12. 2024 do odběrného místa na adrese [adresa], elektřinu pro potřeby domácnosti. Za dodávku elektřiny za období od 11. 7. 2024 do 18. 10. 2024 byla žalované vyúčtována fakturou č. [hodnota], splatnou dne 10. 3. 2025 částka 4 250,38 Kč, za období od 19. 10. 2024 do 9. 1. 2025 jí byla fakturou č. [hodnota] splatnou dne 11. 3. 2025 vyúčtována částka 3 871,78 Kč a za období od 10. 1. 2025 do 6. 5. 2025 částka 6 715,11 Kč. Součástí posledního vyúčtování byla rovněž smluvní pokuta ve výši 300 Kč za prodlení s úhradou zálohy a předchozích vyúčtování. Žalovaná žádnou z uvedených částek neuhradila.
5. Soud ze žalobních tvrzení a listin připojených k žalobě rovněž zjistil, že smlouva specifikovaná v odst. 4 byla uzavřena na dobu určitou 15 měsíců a obsahovala ujednání o smluvní pokutě pro případ opakovaného porušení platebních povinností zákazníka. Žalovaná neuhradila zálohu za měsíc březen 2025 ani předchozí vyúčtování za dodávku elektřiny, v důsledku čehož byla dne 6. 5. 2025 ukončena dodávka elektřiny do odběrného místa a následně žalobkyně od smlouvy odstoupila. V návaznosti na ukončení smluvního vztahu žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, odpovídající pěti měsícům zbývajícím do konce sjednané doby trvání smlouvy.
6. Po právní stránce soud projednávanou věc posoudil dle § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, a podpůrně dle § 1958 odst. 1, § 1968, § 1970, § 2048 a násl. a § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
7. Po právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ve smyslu § 50 a násl. energetického zákona, na jejichž základě žalobkyně žalované dodávala elektřinu a poskytovala též související služby. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, zatímco žalovaná nesplnila svou povinnost uhradit cenu dodané elektřiny a souvisejících služeb řádně a včas, ač k tomu byla podle uzavřených smluv povinna (§ 1958 odst. 1 o. z.). Ve vztahu k části uplatněné pohledávky soud přihlédl k tomu, že žalovaná svůj dluh uznala v uzavřených dohodách o splátkách, čímž nastaly účinky předvídané v § 2053 o. z. Soud současně shledal, že mezi účastnicemi byla platně sjednána smluvní pokuta ve smyslu § 2048 o. z., přičemž v projednávané věci nastaly skutečnosti zakládající právo žalobkyně na její úhradu, stejně jako na úhradu částky sjednané v souvislosti s výzvou k plnění. Jelikož žalovaná své peněžité závazky nesplnila řádně a včas, dostala se podle § 1968 o. z. do prodlení, a žalobkyni proto vzniklo rovněž právo na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Ze všech shora popsaných důvodů soud shledal, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.
8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal.
9. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále též jen „AT“). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
10. S ohledem na shora uvedené soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 168 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 AT ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
11. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
12. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.