Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 230 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba].) uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované dne 14. 4. 2025 částku 15 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dosud žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, neuhradila ničeho. Pokud soud dospěje k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, požaduje žalobkyně pouze vydání bezdůvodného obohacení.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 4. 2025 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 4 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 36,5 % ročně. RPSN byla sjednána ve výši 5986,28 %. Splatnost zápůjčky byla sjednána k datu 30. 9. 2024. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalované [č. účtu]. Žalovaná smlouvu podepsala na dálku prostřednictvím SMS kódu. Z potvrzení o platbě ze dne 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že uvedeného dne byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] zaslána částka 15 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2025 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalované byla zaslána dne 30. 7. 2025 předžalobní výzva.Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 580, § 1813, § 2395 a § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“).Na základě tvrzení uvedených v žalobě a listin k ní připojených učinil soud závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je podle § 580 odst. 1 o. z.), absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Přestože sjednaná úroková sazba ve výši 36,5 % ročně sama o sobě nemusí bez dalšího odůvodňovat závěr o neplatnosti smlouvy, z celkového nastavení smluvních podmínek vyplývá zcela nepřiměřené zatížení spotřebitele. To se projevuje zejména v roční procentní sazbě nákladů (RPSN) ve výši 5986,28 %, která mnohonásobně převyšuje obvyklé náklady spotřebitelských úvěrů na finančním trhu a zakládá k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ve smyslu § 1813 o. z. Takto nastavené smluvní podmínky překračují meze poctivého obchodního styku a jsou v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k neplatnosti smlouvy soud žalobkyni podle § 2991 o. z. přiznal pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení představovaného dosud nevrácenou částí poskytnutých peněžních prostředků, tj.- celou poskytnutou částku 15 000 Kč.Dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na nezjištěnou finanční situaci žalované, stanovil soud lhůtu k úhradě bezdůvodného obohacení v trvání tří dnů. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s její úhradou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 10. 5. 2025 do zaplacení. Ke dni vyhlášení rozsudku dne 9. 9. 2026 představovalo žalované příslušenství částku 2 401,64 Kč, celková hodnota předmětu řízení tak činila 17 401,64 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 15 000 Kč, její úspěch ve věci proto činí 86,20 %, neúspěch 13,80 % a čistý úspěch 72,40 %. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení sestávající z odměny za tři úkony právní služby po 1 700 Kč podle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), tří náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši 8 604,50 Kč. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 230 Kč představující 72,40 % nákladů řízení.