Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 989 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38 989 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 464 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 18. 2. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 38 989 Kč z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodávku elektřiny s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [hodnota] ze dne 20. 12. 2023.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky byla dne 20. 12. 2023 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, na základě, které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa], [adresa], a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období od 23. 12. 2023 do 16. 4. 2024 dodala žalobkyně žalované celkem [hodnota] MWh elektřiny v ceně 38 989 Kč. Tuto částku žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. [tel. číslo] splatnou dne 9. 5. 2024. Žalovaná na tuto pohledávku žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 12. 1. 2025.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen „EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatila žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedeného daňového dokladu ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.Žalobkyně vyčíslila výši náhrady nákladů řízení přímo v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na částku 12 849,30 Kč, a to jako náhradu nákladů vynaložených na zastupování advokátem mj. v souvislosti se třemi úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) v sazbě 2 660 Kč za jeden úkon a třemi režijními paušály v sazbě á 450 Kč. V dané věci však nelze přehlédnout, že žaloba (návrh ve věci samé) byla podána dne 18. 2. 2025, a to na předepsaném formuláři pro návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyní je velká energetická společnost, která zcela nepochybně v mnoha dalších případech obdobných tomu právě souzenému žaluje své klienty (z titulu nezaplacených faktur za dodanou energii), a že tarifní hodnota žalovaného nároku nepřevyšuje 50 000 Kč. Konečně není možné pominout ani to, že po právní ani skutkové stránce není předmětný spor nikterak složitý, aby soud stanovil výši náhrady za odměnu právního zástupce žalobkyně podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), o čemž svědčí i stručnost žalobního návrhu a počet jeho příloh. V projednávané věci se jedná o jednu nezaplacenou fakturu, na které nebyla provedena ani částečná úhrada. Proto soud dospěl k závěru, že v případě vyčíslení odměny advokáta za provedené tři úkony právní služby je třeba postupovat ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025.Soud ze shora uvedených důvodů ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:- soudní poplatek ve výši 1 560 Kč,- odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) AT ve výši 3 x 700 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba),- 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.