Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 500,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 68 770,16 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 767,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 73 500,39 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru „[Anonymizováno] půjčka“ č. [Anonymizováno] _[Anonymizováno] _[Anonymizováno] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba].) a žalovanou jako smluvními stranami dne 14. 8. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala jej splatit ve 48 měsíčních splátkách. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit úrok z úvěru ve výši 5,40 % ročně. Úvěr byl žalované poskytnut převodem na účet. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. V upomínce ze dne 12. 8. 2021 byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě, což do dne podání žaloby neučinila. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení částky 68 770,16 Kč jako nesplacené jistiny úvěru a částky 4 730,23 Kč jako smluvního úroku.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, resp. byla po celou dobu řízení nekontaktní.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaná.Na základě žalobních tvrzení a listin k žalobě připojených učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba].) uzavřela se žalovanou dne 14. 8. 2019 ve výši 80 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 5,40 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 2 055 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 12. 8. 2021 a dne 13. 8. 2021 o tom zaslala oznámení žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2023 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 12. 2023. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 17. 6. 2024. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr a dále též v registrech SOLUS, BRKI a NRKI, o čemž soudu předložila doklady.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014, zejména dle ust. § 2395 a násl., § 1879 a § 2001 a násl. tohoto právní předpisu. Otázku úroku z prodlení pak posoudil dle ust. § 1968 a § 1970 o. z.Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměla k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázala žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovanou v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku.V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalované i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 2 941 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 4 060 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 12 180 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.