Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 340 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 945 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 340 Kč jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 12. 2023 elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jím označený bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě. Úvěr se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho; z uvedeného důvodu využila žalobkyně svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila ke dni 25. 3. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy, včetně souvisejících upomínacích nákladů ve výši 1 450 Kč (150 Kč při 3 dnech po splatnosti, 500 Kč při 7 dnech po splatnosti, 500 Kč při 14 dnech po splatnosti, 200 Kč při 20 dnech po splatnosti a 100 Kč při 25 dnech po splatnosti, kdy tyto částky se sčítají), včetně smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za období od 26. 3. 2024 do 14. 11. 2024. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného.Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč, zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění úvěru a smluvní pokuty vyčíslené částkou 2 340 Kč.
2. Soud při projednání a rozhodování ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný na výzvu soudu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, nereagoval, výzva spolu s žalobou byla žalovanému doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 22. 5. 2025; souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Protože byly splněny zákonné podmínky, nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11. 11. 2025.
3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru, včetně jejích příloh a dokumentů souvisejících (sazebník, schválení úvěru, identifikace žalovaného v rámci procesu uzavření smlouvy) bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 40% měsíčně a žalovaný se úvěr spolu se sjednaným úrokem zavázal splácet smluvně sjednaným způsobem tak že úrok bude hradit ke každému 22. dni v měsíci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za předchozí období a jistina bude splacena nejpozději při ukončení smlouvy.Z potvrzení o platbě ze dne 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že dne 22. 12. 2023 byla žalovanému na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě vyplacena bezhotovostní formou částka 10 000 Kč.Ze zesplatnění ze dne 25. 3. 2024 bylo zjištěno, že s ohledem na porušování platebních povinností a trvající prodlení žalovaného byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě služných částek ve lhůtě do 3 dnů od doručení přípisu.Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.V řízení dále nebylo prokázáno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2024.
4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně.Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.V dané věci lze mít pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně dané ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nicméně s ohledem na významná skutková zjištění vztahující se k platnosti úvěrové smlouvy z pohledu jejího souladu s dobrými mravy soud nepovažoval za nezbytné doplňovat dokazování ve vztahu k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného.Soud se ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků, jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40% měsíčně (odpovídající roční sazbě 480%) se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a je zjevně lichevního charakteru. Koncepce úvěrové smlouvy, kdy každý měsíc přiroste k úvěru úrok ve výši 4 000 Kč, tedy ročně částka 48 000 Kč, která takřka pětinásobně převyšuje poskytnutou jistinu, není právně přijatelná je zjevně dalece za hranou dobrých mravů. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně sjednané úroky v tomto řízení nepožadovala, patrně vědoma si jejich lichevního charakteru – tím však nemůže být neplatnost ujednání zhojena. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z. , neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Současně soud neshledal možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 577 o.z. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 22. 12. 2023 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 10 000 Kč, kterou žalovaný ani zčásti nevrátil, přičemž v tomto rozsahu vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni na dluh cokoliv uhradil, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno a v tomto rozsahu soud žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl. Ve zbývající části, tedy co do smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jehož se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.
6. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč (72,5 %), neúspěšná co do částky 3 790 Kč (27,5 %), tzv. čistý úspěch tak činí 45 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu podle § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení přitom soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu postoupených dlužných úvěrů žalobami formulářového typu v řadě případů, přičemž skutkové vymezení uplatněných nároků, jakož i jejich právní odůvodnění je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 400 Kč (sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 2 100 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 45 %, tj. částky 945 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)
7. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.