Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 360 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 688 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 048 Kč od 20.8.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 048 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 925889012 uzavřené dne 21.1.2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem se [adresa], IČ [IČO] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 19.8.2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a právní předchůdkyní žalobkyně byl opakovaně upomínán k úhradě dlužných částek, přičemž s úhradou celého úvěru se žalovaný dostal do prodlení ke dni 20.8.2023. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že žalovaný podpisem úvěrové smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, vyjádřil souhlas s tím, aby právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dlužnických registrech; podpisem současně stvrdil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný byl k úhradě dluhu naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 17.1.2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na den 16.1.2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 19.12.2024. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.
4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 925889012 ze dne 21.2.2023 ve znění postupně uzavíraných dodatků, jimiž byla měněna výše poskytnutého úvěru a podmínky splatnosti, kdy poslední dodatek č. 19 byl uzavřen dne 16.6.2023 a z obchodních podmínek [právnická osoba] bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] jo právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v úhrnné výši 20 000 Kč. Doba trvání úvěru byla původně ujednána na 30 dní a úvěr tak byl splatný ke dni 23.3.2023. Výše čerpaného úvěru, jakož i doba trvání úvěru a jeho splatnost byla měněna postupně uzavíranými dodatky, kdy po naposledy uzavřeném dodatku ze dne 16.6.2023 byla doba úvěru ujednána na 145 dní a jeho splatnost ke dni 16.7.2023. Žalovaný se spolu s úvěrem zavázal uhradit žalobkyni rovněž sjednaný úrok z úvěru vyčíslený částkou 4 948 Kč, jakož i další platby s úvěrem související. V souvislosti se smluvně ujednanou možností prodloužit splatnost úvěru uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nejméně částku 6 640 Kč, jak vyplývá z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 20.4.2023.Z upomínky ze dne 31.5.2023 a 19.8.2023 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o úhradu dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 6.12.2023 vč. seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 925889012 se stala žalobkyně.Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 29.4.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 17.1.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Žalobkyní navrhovaný důkaz dotazem na banku žalovaného soud neprovedl, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že bankovní účet č. [č. účtu] je bankovním účtem žalovaného. Samotné provedení plateb ve prospěch účtu žalovaného bylo dostatečně prokázáno žalobkyní předloženými výpisy z účtu, tedy činit v tomto ohledu dotaz na banku by bylo nadbytečným.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému celkem částku 20 000 Kč, tuto byl žalovaný spolu se sjednaným úrokem povinen zaplatit nejpozději dne 16.7.2023, což neučinil. Žalovaný v souvislosti s opakovaným prodlužováním splatnosti úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 640 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému původním věřitelem oznámena.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.
6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet; splnění této povinnosti dané ZSÚ je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly a nebylo tak možno přezkoumat, zda bylo při posuzování úvěruschopnosti postupováno ve smyslu zákona. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobkyně resp. její právní předchůdkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou, úvěrová smlouva je tak neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 20 000 Kč, z níž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko částku 6 640 Kč (platby spojené s prodloužením splatnosti úvěru) a co do zbývající nevrácené částky ve výši 13 360 Kč tak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni jako novému věřiteli vydat.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného příslušenství soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednaných smluv, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.
7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Míra procesního úspěchu účastníků řízení je v zásadě stejná, když žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 360 a žalovaný co do částky 12 688 Kč. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení účastníků rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III shora.
8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.