Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 320 Kč a dále náklady řízení ve výši 1 412 Kč, tyto k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek s tím, že splátky budou započítávány nejprve na jistinu a poté na náklady řízení.
II. Žaloba se ohledně částky 3 680 Kč a ohledné zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení zamítá.
Odůvodnění
1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 478293001 uzavřené dne 26. 6. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ [IČO], sídlem se [adresa], IČ [IČO] a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který žalovaný čerpal dne 26. 6. 2024 v celkové výši 16 000 Kč na účet č.ú. [č. účtu] pod VS [var. symbol] a zavázal se jej splatit spolu se sjednaným úrokem v ujednané lhůtě. Splatnost úvěru byla prodloužena dodatkem č. 1 ze dne 22. 8. 2024, a to do data 21. 9. 2024, k němuž se žalovaný zavázal pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy zcela splatit. V souvislosti s prodloužením splatnosti úvěru uhradil žalovaný žalobkyni částku 3 680 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, když do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky navzdory opětovným upomínkám žalobkyně nevrátil. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti, žalovaný podpisem úvěrové smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky, vyjádřil souhlas s tím, aby právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dlužnických registrech; podpisem současně stvrdil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění pozdějších dodatků žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný byl k úhradě dluhu naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 15. 3. 2025.
2. Žalovaný připustil, že úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel a úvěr čerpal, s jistotou si to však nepamatuje, stejně tak si nepamatuje v jaké výši úvěr čerpal a jaké částky žalobkyni na úhradu úvěru poukázal, jakož ani okolnosti ověřování jeho schopnosti úvěr splácet. Nevyloučil, že na dluh uhradil částku 3 680 Kč jak bylo tvrzeno žalobkyní. Žalovaný učinil nesporným, že účet, na který byl úvěr vyplacen je jeho bankovním účtem. Nárok žalobou uplatněný výslovně neuznal, přičemž z procesní opatrnosti navrhnul, aby soud, pakliže by žalobě ohledně vrácení jím půjčené částky vyhověl, umožnil úhradu ve splátkách s ohledem na jeho aktuální finanční situaci. Žalovaný pracuje jako číšník, dosahuje aktuálně průměrného měsíčního výdělku přibližně 20 000 Kč, platí nájemné ve výši přibližně 8 000 Kč a hradí výživné na dceru ve výši 3 000 Kč.
3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 478293001 ze dne 26. 6. 2024 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22. 8. 2024 a z obchodních podmínek [právnická osoba] bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] jo právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč na bankovní účet žalovaného č.ú. [č. účtu]. Doba trvání úvěru byla původně ujednána na 30 dní, dodatkem byla prodloužena do 21. 9. 2024. V souvislosti se smluvně ujednanou možností prodloužit splatnost úvěru uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 680 Kč, jak vyplývá z dodatku ke smlouvě o úvěru.Z výpisu z účtu ze dne 26. 6. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že úvěr ve výši 16 000 Kč byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet č.ú. [č. účtu] označený v úvěrové smlouvě.Z upomínky ze dne 25. 10. 2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní dne 12. 12. 2024 ve znění pozdějších dodatků vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 478293001 se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2025 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Žalobkyní navrhovaný důkaz dotazem na banku žalovaného soud neprovedl, neboť mezi účastníky řízení je nesporným, že účet č.ú. [č. účtu] je bankovním účtem žalovaného.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil více než bylo tvrzeno žalobkyní, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na dluh byla žalovaným uhrazena částka celkem 3 680 Kč.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 16 000 Kč, tuto byl žalovaný spolu povinen zaplatit nejpozději dne 21. 9. 2024, což neučinil. Žalovaný v souvislosti s prodloužením splatnosti úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 680 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému původním věřitelem oznámena.
4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při hodnocení majetkové situace žalovaného toliko ze statistického modelu a jí tvrzených (a v řízení nedoložených) lustrací v registrech. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo v řízení prokázáno. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobkyně resp. její právní předchůdkyně danou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 16 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 3 680 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 12 320 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni uhradil vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.
6. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 12 320 Kč (77 %), neúspěšná co do částky 3 6801 Kč (23 %), tzv. čistý úspěch tak činí 54 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu podle § 142a o. s. ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění skutkových tvrzení k úvěruschopnosti a úhradám na úvěr, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH 21% z odměny a režijních paušálů (základem daně je částka 1 500 Kč) ve výši 315 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 2 615 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 54 %, tj. částky 1 412 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)
7. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.Soud umožnil žalované dluh uhradit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, neboť žalovaný v současné době s ohledem na svou finanční situaci není schopen dluh uhradit jednorázově. Splátky v uvedené výši zajistí umoření dlužné pohledávky včetně nákladů řízení v horizontu do 7 měsíců. Soud přitom vycházel z toho, že ekonomická situace žalobkyně nebude takto stanovenými splátkami ohrožena. Soud současně stanovil, v jakém pořadí budou jednotlivé splátky započítávány na jistinu a náklady řízení. Konečně soud rozhodl pro případ, že některá ze splátek nebude uhrazena řádně a včas, o ztrátě výhody splátek pro žalovaného a právu žalobkyně domáhat se jednorázové úhrady zůstatku dluhu.