Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se s účinností od 1. 9.2024 zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému jako jeho zletilému potomkovi, a to s účinností od 1.9.2024. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22.11.2011 pod č.j. [spisová značka], pravomocným ke dni 31.12.2011 částkou 4 200 Kč měsíčně. Žalovaný úspěšným složením maturitní zkoušky v květnu 2024 na [právnická osoba] v [adresa] ukončil studium, přičemž do konce srpna 2024 byl evidován jako student jmenované vzdělávací instituce a od září 2024 již nestuduje.
2. Žalovaný na výzvu soudu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil ve věci samé, reagoval podáním doručeným soudu dne 2.12.2024, v jehož rámci uvedl, že návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti s účinností od 1.9.2024, stanovené rozsudkem Okresního soudu v Náchodě pod č.j. [spisová značka] částkou 4 200 Kč měsíčně, uznává v plném rozsahu.
3. Podle § 153a odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
4. V souladu s žalovaným učiněným výslovným uznáním nároku soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodnul rozsudkem pro uznání, aniž by ve věci nařizoval jednání. Ve věci by přitom bylo možno uzavřít a schválit smír, když uplatněný nárok má oporu v právních normách. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18.12.2024.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady související se soudním řízením vznikly (řízení je osvobozeno od soudních poplatků), proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
6. Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 o.s.ř.