11 C 230/2024

Odůvodnění

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 570,89 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 7310075982, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky a která byla uzavřena dne 8.10.2023 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce, přičemž úvěrový rámec byl sjednán do výše 30 000 Kč. Žalovaná byla oprávněn úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a zavávala se jej splácet včetně sjednaného úroku, poplatků a smluvních sankcí v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání. Výše splátek byla sjednána ve výši 4 % z aktuálně čerpaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 30 048 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 10 754 Kč. Jelikož žalovaná porušila závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého smluvního oprávnění, úvěr ke dni 20.3.2024 zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžitému splacení pohledávek vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradil toliko částku 10 000 Kč. Žalovaná byla dále v souladu s § 142a o.s.ř. vyzvána k úhradě pohledávky z titulu úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a zůstatek dluhu neuhradila, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 22 570,89 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 21 292,89 Kč (rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu), poplatků ve výši 39 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, vyúčtovaných smluvních pokut ve výši 939 Kč dle čl. 9.1. úvěrové smlouvy s ohledem na opakující se prodlení žalované s úhradou splátek, jakož i kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 130,05 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru a obchodního úroku z jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby), úroku z úvěru ve výši 26.28 % ročně z částky 21 292,89 Kč od 25.6.2024 (den následující po sepsání žaloby) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 894,61 Kč (od 15. dne po zesplatnění úvěru do dne podání žaloby) a dále zákonného úroku z prodlení 15% ročně z částky 22 570,89 Kč od 25.6.2024 do zaplacení. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS), která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. V rámci uvedeného ukazatele je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele, kdy tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Žalobkyně vycházela z žalovanou deklarovaného příjmu 78 000 Kč. Žalobkyně si rovněž opatřila zprávu z Nebankovního registru klientských informací.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému na den 21.1.2025 se žalovaná nedostavila, ač jí bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 16.12.2024. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované.

4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru č. 7310075982 a Úvěrových podmínek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 8.10.2023 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 26,28%, který byla žalovaná oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a zavával se jej splácet včetně sjednaného úroku, poplatků a smluvních sankcí v pravidelných měsíčních splátkách splatných minimálně ve výši 4 % z aktuálně čerpaného úvěrového rámce vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání. Co se týče majetkové situace žalované, bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že příjem žalované činí částku 78 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti částku 25 000 Kč, výdaje na bydlení částku 15 000 Kč, splátky všech úvěru částku 2 000 Kč s ostatní výdaje částku 10 000 Kč.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná načerpala celkem částku 30 048 Kč a v průběhu trvání úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 10 754 Kč. Dále byla po zesplatnění uhrazena částka 10 000 Kč, když v tomto ohledu vycházel soud z tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení sporným.Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 20.3.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že v důsledku prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy byl úvěr zesplatněn a žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve lhůtě do 14 dní ode dne sepsání výzvy.Z potvrzení o ověření bonity klienta a úvěrové zprávy bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy deklarovala svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru (zaměstnavatel uveden rovněž v úvěrové smlouvě) v částce 78 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč, měsíční výdaje byly deklarovány částkou 27 000 Kč, dále bylo deklarováno, že žalovaná bydlí v družstevním bytě, je vdaná a má tři vyživovací povinnosti. Žalovaná měla před uzavřením úvěrové smlouvy sjednán operativní leasing, přičemž úvěr byl vypovězen a zesplatněn.Z neúplného výpisu z účtu žalované za měsíc září 2023 (jde o foto obrazovky) bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná dne 6.9.2023 obdržela na svůj účet částku 78 902 Kč, dále jsou zde uvedeny drobné odchozí platby a ke dni 7.9.2023 odchozí platba 3 933 Kč, jejíž identifikace však již není zřejmá. Výše kreditních obratů na účtu v měsíci září 2023 činí částku 80 436 Kč a výše debetních obratů činí částku 76 722,85 Kč. Více se s ohledem na neúplnost výpisu nepodařilo zjistit.Z předžalobní výzvy ze dne 11.4.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaná byla před podáním návrhu na zahájení řízení vyzvána k úhradě dlužné částky.Soud dále provedl důkaz rovněž další žalobkyní navrženou a předloženou listinou - metodikou posouzení úvěruschopnosti, z níž však neučinil žádná pro danou věc významná skutková zjištění. Provedení tohoto důkazu navrhovala žalobkyně k prokázání svého tvrzení o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Metodika posouzení úvěruschopnosti, která má dle názoru žalobkyně v řízení sloužit jako důkaz, je však pouze kolekcí popisných tvrzení ryze obecného charakteru vztahujících se k procesu posuzování úvěruschopnosti a dále výčtem judikatury, nikoliv listinou způsobilou k prokázání toho, jakým konkrétním způsobem a s jakým konkrétním výsledkem žalobkyně posouzení úvěruschopnosti provedla.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalované; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 048 Kč, na který žalovaná uhradila celkem částku 20 754 Kč.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právních norem platných a účinných v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, vědoma si toho, že splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vycházela při hodnocení majetkové situace žalované z údajů žalovanou toliko deklarovaných, ze statistického modelu a lustrací v registrech. Žalobkyně se spolehla na prohlášení žalované o výši jejích příjmů, které nebyly spolehlivým způsobem ověřeny, včetně ověření jejich pravidelnosti, přičemž totéž platí ohledně výdajů, které nebyly ověřeny z žádného hmatatelného podkladu a nebyla tak zjištěna jejich reálná výše, pravidelnost, skladba, tím spíše pak za situace, kdy žalovaná deklarovala existenci tří vyživovacích povinností. Žalobkyně na výzvu soudu předložila toliko neúplný výpis z účtu žalované, z něhož však nebylo možno přezkoumat pravidelnost a výši dosahovaného příjmu, jakož i pravidelnost, výši a skladbu vynakládaných výdajů a nebylo tak možno zjistit, zda bylo při posuzování úvěruschopnosti postupováno ve smyslu zákona. Žalobkyně dále při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela ze statistického modelu a lustrací v registrech, když v této souvislosti je třeba konstatovat, že takto provedené šetření neposkytuje samo o sobě dostatečně komplexní obraz o majetkové situaci žalované a není dostatečné k řádnému splnění povinnosti ověřit schopnost žalované úvěr splácet. Jiné doklady či listiny, z nichž byly ověřeny pravidelné měsíční příjmy, jakož i pravidelné měsíční výdaje žalované, soudu předloženy nebyly a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo prokázáno. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou, úvěrová smlouva je tak neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 30 048 Kč, žalovaná žalobkyni vrátil celkem částku 20 754 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 9 294 Kč vznikl na straně žalované neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat. Procesně pasivní žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni uhradila vyšší částku, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela vrácena.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I. vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaná doposud neocitla v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

7. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (13 276,89 Kč) než úspěšná (9 294 Kč), na straně více úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení aktuálních majetkových poměrů žalovaného neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.