Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení a co do částky 2 040 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 540 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] do 3 dnů od právní moci rozsudku
Odůvodnění
1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 040 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o úvěru č. 151235 uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne 19.10.2023 elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.[Anonymizováno].cz. Na úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného, z něhož byla provedena autorizační platba, přičemž žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [VS], který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl podle smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 18. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnil, žalobkyně proto využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 21.2.2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný byl následně upomenut k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 13.9.2023. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, nejpozději splatných dne 21.2.2024 a dále smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalovanému (0,1 % denně z částky 10 000 od 22.2.2024 do 13.9.2024), v kapitalizované výši 2 040 Kč. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného ve veřejných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI a posoudila doklady poskytnuté žalovaným. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žalobkyně žádosti o úvěr vyhověla.
2. Žalovaný setrval v procesní pasivitě a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na den 4.3.2024 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou doručeno zásilkou určenou do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 13.2.2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků.
4. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 19.10.2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného dne 5.1.2023 úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 4. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.Z potvrzení o čerpání bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že částka v celkové výši 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem na jeho účet č.ú. [č. účtu], to dne 19.10.2023 (částka 7 000 Kč) a 2.11.2023 (částka 3 000 Kč)Z předložených výpisů z účtu u [právnická osoba]. vedeného na jméno žalovaného za období 7-9/2023 bylo zjištěno, že na účet byla vyplácena mzda od plátce mzdy [Anonymizováno] ČR, průměrná výše mzdy činí částku cca 34 000 – 35 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že za období 7-9/2023 byly čerpány i další úvěry, a to u [právnická osoba]. (minutová půjčka), jakož i od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (Zaplo, CoolCredit, Via SMS). Dále z výpisů vyplývá, že jsou vynakládány vynakládá nemalé částky na kurzové sázky. Celkově se z výpisů z účtu jeví, že tento je využíván jinou osobou nežli žalovaným nebo takto minimálně spoluvyužíván, když mj. byl dne 30.8.2023 vyplacen příspěvek na dítě ve výši 5 850 Kč na 4 nezaopatřené děti ročníky 2005, 2012, 2014 a 2018. Náhledem do insolvenčního rejstříku a systému základních registrů bylo v této souvislosti zjištěno, že matka a otec žalovaného jsou insolvenčními dlužníky, kdy matka pracuje u společnosti [Anonymizováno] ČR s průměrným měsíčním výdělkem cca 35 000 Kč a rodiče mají 4 vyživovací povinnosti. Je tedy nanejvýš zřejmé, že výpis z účtu nemůže poskytovat dostatečně relevantní obraz majetkové situace samotného žalovaného, když je zřejmé, že transakce se nevztahují k samotnému žalovanému. Tvrzení žalobkyně o řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo v řízení prokázáno.Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18.2.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledků řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 18.2.2024, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy ve lhůtě do 3 dnů.Z předžalobní výzvy ze dne 13.9.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z titulu úvěrové smlouvy cokoliv uhradil, soud tedy vychází z tvrzení žalobkyně, že na žalovanou pohledávku nebylo uhrazeno ničeho.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet žalobkyni spolu se sjednaným úrokem 40% měsíčně ve lhůtách smluvně sjednaných. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s předmětnou smlouvou neuhradil ničeho resp. toto v řízení netvrdil ani neprokazoval.
5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle právní normy platné a účinné v době vzniku žalobou uplatněného nároku, tedy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.)Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V dané věci lze mít pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně dané ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nicméně s ohledem na významná skutková zjištění vztahující se k platnosti úvěrové smlouvy z pohledu jejího souladu s dobrými mravy soud nepovažoval za nezbytné doplňovat dokazování ve vztahu k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného.Soud se ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků, jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40% měsíčně (odpovídající roční sazbě 480%) a RPSN ve výši 5577,52% jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Koncepce úvěrové smlouvy jako jakéhosi „perpetum mobile“ na dobu neurčitou, kdy každý měsíc přiroste k úvěru úrok ve výši 4 000 Kč, ročně 48 000 Kč, tedy částka, která takřka pětinásobně převyšuje poskytnutou jistinu, není právně přijatelná. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně požadovala úroky z úvěru toliko za jeden měsíc, patrně vědoma si jejich lichevního charakteru – tím však nemůže být neplatnost ujednání zhojena. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z. , neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 577 o.z. nepřipadá dle soudu úvahu. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 19.10.2023 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 10 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil a na jeho straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalované z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny a co do požadovaného příslušenství soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.
7. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč (62 %), neúspěšná co do částky 6 040 Kč (38 %), tzv. čistý úspěch tak činí 24 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva) podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a DPH ve výši 21% z odměny a RP ve výši 252 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 2 252 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 24 %, tj. částky 540 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)
8. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.