11 C 42/2025

Odůvodnění

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 714 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o bezúčelovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 10.6.2024. Na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavával splatit včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a dalších sjednaných volitelných poplatků (poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč splatný jednorázově, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč) do 30 dní ode dne poskytnutí úvěru. K čerpání úvěru došlo dne 10.6.2024 na účet žalovaného označený ve smlouvě č.ú. [č. účtu]. Žalovaný si v jednom případě prodloužil splatnost úvěru o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem (dne 8.7.2024 byla uhrazena částka 1 Kč), za což byl povinen uhradit sjednaný poplatek ve výši 990 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V této souvislosti byly žalovanému dne 14.8.2024 účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč. Žalovanému byla dále v souvislosti s prodlením se splněním smluvních závazků vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2x po 300 Kč ( dne 8.9.2024 a 11.10.2024), kdy výše smluvní pokuty se odvíjí od smluvního ujednání úvěrové smlouvy, a to maximálně ve výši 0,1% denně. Žalovaný byl dále v souladu s § 142a o.s.ř. vyzván k úhradě pohledávky z titulu úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a zůstatek dluhu neuhradil, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 12 714 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 98 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem v celkové výši 990 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 600 Kč. Příslušenství je představováno kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 79.94 Kč od 09.11.2024 do 26.11.2024 (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce od 15.dne po odeslání předžalobní výzvy) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 714 Kč od 27.11.2024 do zaplacení.

2. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy byla řádně prověřena, kdy v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr byly posuzovány jeho příjmové a výdajové poměry, jakož i další rozhodné informace (např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení), dále bylo nahlédnuto do externích úvěrových registrů. Výstupem posouzení je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS), která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. V rámci uvedeného ukazatele je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Žalobkyně vycházela z žalovaným deklarovaných majetkových poměrů a dále při výpočtu MLS zohlednila životní minimum žadatele resp. domácnosti, výši normativních nákladů na bydlení a výsledek lustrace v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR.

3. K jednání nařízenému na den 8.4.2025 se žalobkyně omluvila, soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v její nepřítomnosti.

4. Žalovaný potvrdil uzavření smlouvy a vyplacení částky 10 000 Kč, současně potvrdil, že na uhradil toliko 1Kč. Nárok žalobou uplatněný výslovně neuznal, přičemž z procesní opatrnosti navrhnul, aby soud, pakliže by žalobě ohledně vrácení jím půjčené částky vyhověl, umožnil úhradu ve splátkách s ohledem na jeho aktuální finanční situaci. Žalovaný dosahuje aktuálně průměrného měsíčního výdělku přibližně 27 000 Kč, má 2 děti k nimž má vyživovací povinnost (na jednoho syna platí výživné ve výši 3 000 Kč + mimořádné výdaje, druhého syna má ve střídavé péči), dále splácí další úvěry. Bydlí v matčině domě spolu se svým bratrem a zde hradí náklady související s bydlením.

5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z nesporných tvrzení účastníků a dále z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 10.6.2024 byla mezi účastníky řízení distančním způsobem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, jakož i poplatky za další sjednané volitelné služby, konkrétně poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, a to v ujednané lhůtě splatnosti do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky.Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně na svůj bankovní účet částku 10 000 Kč a žalobkyni uhradil částku 1 Kč. Uvedené zjištění vyplývá rovněž z výpisu transakcí a výpisu z účtu žalobkyně.Z potvrzení o ověření bonity klienta a úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval svůj měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru v částce 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 60 000 Kč, měsíční výdaje deklarovány nebyly. Z úvěrové zprávy bylo dále zjištěno, že žalovaný měl aktivní úvěrové produkty, kdy větší část z úvěrů na sebe převzal v době bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy.Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný načerpal celkem částku 10 000 Kč a v průběhu trvání úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 1 Kč.Z předžalobní výzvy ze dne 25.10.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Soud dále provedl důkaz rovněž další žalobkyní navrženou a předloženou listinou - metodikou posouzení úvěruschopnosti, z níž však neučinil žádná pro danou věc významná skutková zjištění. Listina je toliko kolekcí popisných tvrzení ryze obecného charakteru vztahujících se k procesu posuzování úvěruschopnosti, nikoliv důkazem způsobilým k prokázání toho, jakým konkrétním způsobem a s jakým konkrétním výsledkem žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně splnila povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 10.6.2024 celkem částku 10 000 Kč, kterou žalovaný vrátil toliko do výše 1 Kč, přičemž k úhradě byl naposledy upomenut předžalobní upomínkou ze dne 25.10.2024.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 2991 odst. 1, o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, vědoma si toho, že splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, vycházela při hodnocení majetkové situace žalovaného toliko ze statistického modelu a lustrací v registrech. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila poměry žalovaného, soudu předloženy nebyly a tvrzení žalobkyně o řádném prověření úvěruschopnosti tak nebylo v řízení prokázáno. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku 1 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 9 999 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

8. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 9 999 Kč (79 %), neúspěšná co do částky 2 715 Kč (21 %), tzv. čistý úspěch tak činí 58 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Za účelně vynaložený náklad řízení nepovažuje soud odměnu za doplnění skutkových tvrzení k úvěruschopnosti a čerpání úvěru, neboť tato tvrzení měla být v potřebném rozsahu uvedena již v návrhu na zahájení řízení. Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH 21% z odměny a režijních paušálů ve výši 252 Kč. Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 2 252 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 58 %, tj. částky 1 306 Kč, splatné k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)

9. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.Soud umožnil žalovanému dluh splácet po 1 000 Kč měsíčně, neboť žalovaný v současné době s ohledem na svou finanční situaci není schopen dluh uhradit jednorázově. Splátky v uvedené výši zajistí umoření dlužné pohledávky včetně nákladů řízení v horizontu 12 měsíců. Soud přitom vycházel z toho, že ekonomická situace žalobkyně nebude takto stanovenými splátkami ohrožena. Soud současně stanovil, v jakém pořadí budou jednotlivé splátky započítávány na jistinu a náklady řízení. Konečně soud rozhodl pro případ, že některá ze splátek nebude uhrazena řádně a včas, o ztrátě výhody splátek pro žalovaného a právu žalobkyně domáhat se jednorázové úhrady zůstatku dluhu.