11 C 61/2025

Odůvodnění

1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 843 116,64 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o půjčce na refinancování č. 151204415 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno]., IČ [IČO], se sídlem [adresa] a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy o půjčce se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 569 400 Kč, přičemž takto učinila převodem na účet žalovaného dne 15.12.2015. Žalovaný se zavával vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného obchodního úroku a poplatku za pojištění v pravidelných měsíčních splátkách po 9 016 Kč, dle ujednání čl. 2.1. – 2.4. smlouvy o půjčce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný na pohledávky vyplývající z titulu úvěrové smlouvy uhradil celkem částku 332 422,22 Kč. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, byl právní předchůdkyní žalobkyně dne 15.2.2019 písemně vyzván k okamžitému splacení pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedeného titulu byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.1.2020 žalobkyni jako novému věřiteli, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dne 30.1.2020. Výše jistiny postupované pohledávky ke dni postoupení činila částku 362 413,89 Kč, žalovaný následně uhradil částku 1 500 Kč. Žalobkyně tak z výše uvedeného titulu nárokuje po žalovaném částku celkem 843 116,64 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 360 913,89 Kč, dlužného obchodního úroku k datu postoupení pohledávky (tj. ke dni 16.01.2020) ve výši 1 323,49 Kč, neuhrazeného obchodního úroku za dobu ode dne následujícího po zesplatnění zápůjčky dle Smlouvy do dne vyhotovení předžalobní výzvy (tj. za dobu od 16.02.2019 do 28.06.2024) ve výši 123 972,44 Kč, neuhrazené smluvní pokuty dle čl. 6.2. písm. b) smlouvy ve výši 0,1 % denně z neuhrazené části jistiny za dobu ode dne následujícího po zesplatnění zápůjčky do dne vyhotovení předžalobní výzvy (tj. za dobu od 16.02.2019 do 28.06.2024) ve výši 200 000,00 Kč (s přihlédnutím k zákonné limitaci smluvní pokuty), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z neuhrazené části jistiny za dobu ode dne následujícího po zesplatnění zápůjčky do dne vyhotovení předžalobní výzvy (tj. za dobu od 16.02.2019 do 28.06.2024) ve výši 155 934,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužného obchodního úroku vyčísleného k datu postoupení pohledávky (tj. ke dni 16.01.2020) za dobu ode dne následujícího po postoupení pohledávky do dne vyhotovení předžalobní výzvy (tj. za dobu od 17.01.2020 do 28.06.2024) ve výši 473,74 Kč a neuhrazeného poplatku za Poštovní upomínku dle čl. 6.2. písm. g) smlouvy ve výši 499 Kč. Dále žalobkyně požaduje běžící příslušenství specifikované v žalobním návrhu. Žalovaný byl v souladu s § 142a o.s.ř. vyzván k úhradě pohledávky předžalobní upomínkou dne 28.6.2024. K úvěruschopnosti je žalobkyni z praxe její právní předchůdkyně známo, že při zkoumání úvěruschopnosti je postupováno individuálně, jsou ověřovány klientem deklarované příjmy byly ověřovány a tyto porovnávány s relevantními výdaji (splátky stávajících závazků, náklady na vedení domácnosti, náklady na bydlení, pokrytí potřeb dětí a životní minimum) s výpočtem částky disponibilních zdrojů žalovaného a vyhodnocením její dostatečnosti pro splácení závazku dle smlouvy. Žalobkyni je dále známo, že je prověřována míra dluhového a úvěrového zatížení existující dluhy, vedené exekuce, záznamy v registrech dlužníků, insolvenční rejstřík. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírá smlouvy obdobného typu jako shora (půjčka na refinancování) pouze s klienty, které měla ve svém portfoliu a znala tak jejich majetkovou situaci a historii; z uvedeného je zřejmé, že předchozí závazky si žalovaný plnil řádně, neboť v opačném případě by mu úvěr poskytnut nebyl. Žalobkyně dále v této souvislosti poukazovala na fakt, že žalovaný po dobu 3 let své závazky z titulu shora uvedené smlouvy řádně plnil a splácel, přičemž poukazovala na materiální zkoumání úvěruschopnosti a judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k této problematice.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání dne 24.6.2025 se bez omluvy nedostavil; soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalovaného.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.Ze smlouvy o úvěru a listin tvořících její nedílnou součást bylo zjištěno, že dne 15.12.2015 byla mezi účastníky řízení uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – půjčku na refinancování ve výši 569 400 Kč, kterou se žalovaný zavával vrátit včetně sjednaného obchodního úroku ve výši 6,40% ročně a sjednaných poplatků v pravidelných 86 měsíčních splátkách po 9 013 Kč (vč. pojištění), a to formou inkasa z běžného účtu žalovaného. Refinancován byl závazek u Unicredit Bank Czech republic and Slovakia dle smlouvy č. 4116333, původní výše půjčky 585 7523 Kč (neúčelová půjčka).Z výpisů z běžného účtu žalovaného č.ú. [č. účtu] za období 12/2015 – 12/2019 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy poskytnuta částka v celkové výši 569 400 Kč, která byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. [č. účtu] dne 15.12.2015 a za období trvání úvěrové smlouvy (12/2015 – 12/2019) žalovaný uhradil na pohledávky vyplývající z titulu úvěrové smlouvy celkem částku 332 422,22 Kč.Z výzvy k úhradě a oznámení o zesplatnění ze dne 15 2 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a prodlení žalované s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 15 2 2019 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy.Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [Anonymizováno]. a žalobkyní dne 16.1.2020 vč. seznamu postoupených pohledávek a oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2020 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o půjčce na refinancování č. 151204415 se stala žalobkyně, žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.Z předžalobní výzvy ze dne 28.6.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.Z vyjádření [právnická osoba]. a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle bodu 4 formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přičemž vzhledem k časovému období, kdy byla smlouva sjednána, nejsou známy informace o tom, zda byl dokládán příjem žalovaného.V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením smlouvy o půjčce na refinancování byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní, když soudu ani po procesním poučení nepředložila žádné relevantní dokumenty, z nichž měly být dle jejího tvrzení před uzavřením smlouvy ověřeny pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného a jeho celková finanční situace.Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnuta částka 569 400 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 332 422,22 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.1.2020, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 30.1.2020 vč. platebních údajů k úhradě pohledávky. K úhradě byl žalovaný naposledy upomenut předžalobní výzvou ze dne 28.6.2024.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.Dle § 9 odst. 1 věta druhá ZSÚ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 2991 odst. 1, o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků, jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, když ke svým tvrzením o ověření úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy. Přesvědčení žalobkyně, že případné pochybení její právní předchůdkyně v rámci procesu ověřování úvěruschopnosti je zhojeno tím, že žalovaný po dobu téměř 3 let úvěr řádně splácel a lze tak shledat, že po materiální stránce byla úvěruschopnost žalovaného posouzena správně, soud nesdílí. V řízení nevyšlo jakkoliv najevo, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, jak byla zjištěna a ověřena majetková situace žalovaného, jeho příjmy a výdaje vč. dluhové zátěže, nadto z vyjádření [právnická osoba]. jako právní nástupkyně [právnická osoba]. plyne, že banka nemá informace o tom, zda byl dokládán příjem klienta (žalovaného). Dle závěrů Nejvyššího soudu vztahujících se k problematice materiálního ověřování úvěruschopnosti (viz. např. rozsudek sp.zn. [spisová značka]) nastává sankce neplatnosti úvěrové smlouvy v případě, kdy je jsou dány materiálně důvodné pochybnosti o schopnosti dlužníka úvěr splácet. V situaci, kdy žalobkyně netvrdila konkrétní skutečnosti vztahující se k procesu a výsledku ověřování úvěruschopnosti žalovaného a uvedla jen povšechná a obecná tvrzení o tom, jaké údaje jsou obvykle u dlužníků zjišťovány (aniž by tvrzení individualizovala ve vztahu k žalovanému – tedy jaký byl jím deklarovaný a právní předchůdkyní žalobkyně ověřený příjem, jaké byly žalovaným deklarované a právní předchůdkyní žalobkyně ověřené výdaje, s jakými dalšími konkrétními zjištěními, např. lustrace v registrech právní předchůdkyně žalobkyně pracovala) a svá tvrzení nepodložila žádnými relevantními důkazy, nelze úvěruschopnost žalovaného dovozovat výhradně ze skutečnosti, že dluh vyplývající z úvěrové smlouvy po určitou dobu splácel. Tímto by formální i faktická odpovědnost za nesplnění povinnosti ověřit s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet (resp. neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního k těmto skutečnostem) a její důsledky s tím spojené byly přeneseny na žalovaného a to nelze považovat za právně ospravedlnitelné.Z uvedených důvodů tak žalobkyně neunesla břemeno důkazní vztahující se k tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti, povinnost žalobkyně danou ustanovením § 9 odst. 1 věta druhá ZSÚ2010 nelze považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 569 400 Kč, žalovaný žalobkyni vrátil celkem částku 332 422,22 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 236 977,78 Kč vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I. vyhověl. Ve zbývající části jistiny a příslušenství soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021, jehož závěry jsou přiměřeně aplikovatelné rovněž v projednávané věci, shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (na jistině 324 435,11 Kč) než úspěšná (236 977,78 Kč), na straně více úspěšného žalovaného dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.

7. Lhůty k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na procesní pasivitu žalovaného a s tím související nemožnost posouzení jeho aktuálních majetkových poměrů neshledal důvod pro odchýlení se od zákonné pariční lhůty.