Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 160 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších částek převyšujících částku přiznanou ve výroku I., se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Předmětem řízení bylo původně zaplacení částek ve výši 72 325 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 590 Kč ve výši 15% ročně od 23.12.2023 do 27.12.2023 ve výši 157,40 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 72 325,00 Kč ve výši 15% ročně od 28.12.2023 do zaplacení, částky ve výši 32 505 Kč, úroku ve výši 57,32 % p.a z částky 62 309,51 Kč od 23.12.2023 do 15.02.2024 ve výši 5 260,75 Kč, úroku ve výši 15 % p.a z částky 62 309,51 Kč od 16.02.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.12.2023 dosáhne částky 215 539,00 Kč. V průběhu řízení vzala žalobkyně částečně zpět žalobu (viz následné usnesení o částečném zastavení řízení) a nadále žádala úhradu pohledávky ve výši 66 584 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 849 Kč od 23.12.2023 do 27.12.2023 a z částky 66 584 Kč od 28.12.2023 do zaplacení, pohledávky ve výši 32 505,00 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 20 % p.a z částky 62 309,51 Kč od 23.12.2023 do 27.12.2023 a z částky 61 643,51 Kč od 28.12.2023 do 15.02.2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 61 643,51 Kč od 16.02.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.12.2023 dosáhne částky 215 539,00 Kč. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 22.6.2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 9103150905. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč; žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 57,32 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 265,00 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky:1. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 14.07.20222. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 17.08.20223. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 23.09.20224. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 14.10.20225. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 08.12.20226. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 08.12.20227. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 20.01.20238. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 22.03.20239. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 22.03.202310. Částka ve výši -100,00 Kč ze dne 23.03.202311. Částka ve výši -4 165,00 Kč ze dne 23.03.202312. Částka ve výši 100,00 Kč ze dne 23.03.202313. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 23.05.202314. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 01.06.202315. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 24.07.202316. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 31.08.202317. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 08.09.202318. Částka ve výši 4 265,00 Kč ze dne 19.09.2023Celkem žalovaný uhradil na uvedený úvěr částku 59 840Kč.Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací).Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 2 495,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 10, 12, 13, 16, 17, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 5 x 499,00 Kč). V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 1 400,00 Kč.K jednání dne 29.9. 2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, proto soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru, dodatkem, hodnocením klienta, výpisy z jeho běžného účtu, výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou.Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se sjednaným úrokem ve 48měsíčních splátkách po 4 265 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou čtvrté a poté i dalších splátek. Na úvěr uhradil celkem 59 840 Kč.K prověřování úvěruschopnosti žalovaného byly provedeny listinné důkazy, a to výpisy z běžného účtu klienta a hodnocení klienta. Z těchto soud zjistil, že ačkoliv smlouva o úvěru byla uzavřena v červnu r. 2022, žalobkyně se spokojila s výpisy za rok 2020, které navíc končily záporným zůstatkem. Z listiny nazvané „přehled transakcí“ byl zjištěn pravidelný příjem žalovaného okolo 32 tis. Kč čistého měsíčně. Celkové výdaje vyhodnotil věřitel součtem životního minima ve výši 4 250 Kč a nákladů na bydlení ve výši 4 609 Kč. Soud je toho názoru, že uvedené výdaje nejsou objektivní a odpovídající reálně vynakládaným výdajům třicetiletého člověka. Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a používá se pro výpočet nároku na různé sociální dávky a příspěvky. Funkce životního minima spočívá v tom, že slouží jako základ pro posouzení hmotné nouze a nároku na doplatky, jako je příspěvek na dítě, porodné, nebo při určování výše alimentů. Pro faktický stav posouzení nákladů na stravu, ošacení, léky aj. nelze u pracujícího člověka s uvedenou hodnotou pročítat způsobem, jak činila žalobkyně (toto by bylo teoreticky přípustné, pokud by dlužník prokázal mimořádné výhody u zaměstnavatele – např. v podobě celodenní stravy zdarma, aj.).Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 70 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr vrátil více než částku 59 840 Kč, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak ve vztahu k výdajům žalovaného pouze s vágním odkazem na informace uvedené žalovaným a s odkazem na tzv. životní minimum (viz výše).Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 22.6.2022 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 70 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaný uhradil toliko 59 840 Kč, je tak povinen žalobkyni vrátit částku 10 160 Kč.Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 10 160Kč (70 000 Kč – 59 840 Kč). Soud proto žalobkyni přiznal částku 10 160Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.), když zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou po částečném zpětvzetí žaloby nárokovala částku 99 089 Kč s příslušenstvím a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 10 160 Kč. Žalobkyně tak byla více neúspěšná, než úspěšná a právo na náhradu nákladů řízení by měl více úspěšný žalovaný. Ten byl však v řízení nečinný a ani z obsahu spisu soud nezjistil, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.