Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 520 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky 73 564 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 082 Kč, s úrokem ve výši 62,09 % ročně z částky 56 164 Kč od 17. 10. 2023 do 8. 11. 2023 ve výši 2 144,29 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 56 164 Kč od 9. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 10. 2023 dosáhne částky 196 243 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 24. 2. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 96.084 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.082 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, částky ve výši 29.
002 Kč, úroku ve výši 62,09 % ročně z částky 56.164 Kč od 17. 10. 2023 do 8. 11. 2023, úrok ve výši 15 % ročně z částky 56.164 Kč od 9. 11. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 17. 10. 2023 dosáhne částky 196.243 Kč.2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103165439. Žalovaná smlouvu podepsala dne 25. 8. 2022. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60.000 Kč a k vyplacení úvěru došlo dne 25. 8. 2022. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 62,09 % p. a. splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3.748 Kč splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Součástí všech splátek byla vedle jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 341 Kč. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění byly ze strany žalované uhrazeny v době od 8. 9. 2022 do 10. 8. 2023 celkem částky v souhrnné výši 37.480 Kč.
3. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 11, 12, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Dále v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 10, 11, 12, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3x 200 Kč).
4. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, dle kterého pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 11 splatné 10. 8. 2023. K datu 15. 10. 2023 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 64.802,92 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy měl žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 17. 10. 2023 do zaplacení. Žalobce požadoval tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 29.002 Kč. Konečně žalobce požadoval úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 56.164 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení. Žalobce požadoval tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,09 % p.a. za dobu od 9. 11. 2023 do zaplacení.
5. K jednání dne 7. 5. 2025 se žalovaná bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru ze dne 25. 8. 2022, včetně oznámení o schválení úvěru ze dne 26. 8. 2022 ke smlouvě o úvěru č. 9103165439 a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. 9103165439 s dodejkou ze dne 26. 8. 2022, předsmluvním formulářem, informačním dokumentem o pojistném produktu pojištění schopnosti splácet úvěr a informacemi o pojištění, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 15. 10. 2023, oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2024, včetně podacího archu.
7. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 60.000 Kč, které byly žalované dne 25. 8. 2022 převedeny bezhotovostně na jí označený účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se sjednaným úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 3.748 Kč splatných vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2022. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou jedenácté splátky. Na úvěr uhradila v období od 8. 9. 2022 do 10. 8. 2023 celkem částku 37.480 Kč.
8. K prověřování úvěruschopnosti žalované byly provedeny listinné důkazy výpisy obratů zaúčtovaných na účet žalované a výplatními páskami žalované za květen a červenec 2022, OP žalované, výpisy záznamu z registru SOLUS a NRKI, hodnocení klienta. Z těchto soud zjistil, že lustrací žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ve veřejně přístupných registrech nebyly žalobcem zjištěny žádné negativní informace o žalované. Žalobce ověřil měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy z výplatních pásek a běžného účtu žalované, ze kterých zjistil průměrný měsíční příjem žalované. Ohledně měsíčních výdajů žalované žalobce vycházel prohlášení žalované.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobce prokázal, že žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru celkem částku 60.000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na poskytnutý úvěr vrátila více než částku 37.480 Kč, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.
15. Žalobce ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalované zkoumal, avšak ve vztahu k výdajům žalované pouze s vágním odkazem na informace uvedené žalovanou a tato tvrzení ani k výzvě soudu nedoplnil a neoznačil k nim žádné důkazy.
16. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 25. 8. 2022 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
17. Protože žalobce vyplatil žalované částku 60.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru žalovaná uhradila toliko 37.480 Kč, je tak povinna žalobci vrátit částku 22.520 Kč.
18. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 22.520 Kč (60.000 Kč – 37.480 Kč). Soud proto žalobci přiznal částku 22.520 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.), když zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl a s ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu též v rozsahu zákonného úroku z prodlení.
19. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (výrok II.).
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žalobou nárokoval částku 96.084 Kč s příslušenstvím a rozsudkem mu byla přiznána pouze částka 22,520 Kč. Žalobkyně tak byla více neúspěšná, než úspěšná a právo na náhradu nákladů řízení by měla více úspěšná žalovaná. Ta byla však v řízení nečinná a ani z obsahu spisu soud nezjistil, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.