Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47.761,47 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky 27.817,53 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75.579 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 67.981,47 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222.264 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6.671,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [tituly před jménem] [jméno FO].
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 5. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 75.579 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75.579 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, částky ve výši 8.973,36 Kč, úroku ve výši 72,30 % ročně z částky 67.981,47 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222.264 Kč2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9102109952. Žalovaný smlouvu podepsal dne 15. 2. 2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 75.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 101,79 % p. a. splatit v 36 měsíčních splátkách po 5.145 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení věřitele o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění byly ze strany žalovaného uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 5.145 Kč ze dne 20.03.2018, částka ve výši 55 Kč ze dne 20.03.2018, částka ve výši 199,35 Kč ze dne 31.12.2018, částka ve výši 620,52 Kč ze dne 31.12.2018, částka ve výši 681,08 Kč ze dne 31.12.2018, částka ve výši 647,16 Kč ze dne 25.02.2019, částka ve výši 546,74 Kč ze dne 26.02.2019, částka ve výši 550,55 Kč ze dne 12.03.2019, částka ve výši 82,19 Kč ze dne 28.03.2019, částka ve výši 515,11 Kč ze dne 12.04.2019 , částka ve výši 697,60 Kč ze dne 10.05.2019, částka ve výši 576,13 Kč ze dne 30.07.2019, částka ve výši 531,22 Kč ze dne 01.08.2019, částka ve výši 470,04 Kč ze dne 19.08.2019, částka ve výši 468,69 Kč ze dne 12.09.2019, částka ve výši 547,39 Kč ze dne 14.10.2019, částka ve výši 615,38 Kč ze dne 13.11.2019, částka ve výši 456,76 Kč ze dne 12.12.2019, částka ve výši 446,93 Kč ze dne 10.01.2020, částka ve výši 666,79 Kč ze dne 13.02.2020, částka ve výši 533,36 Kč ze dne 13.03.2020, částka ve výši 499,89 Kč ze dne 14.04.2020, částka ve výši 687,31 Kč ze dne 15.05.2020, částka ve výši 583,75 Kč ze dne 12.06.2020, částka ve výši 547,43 Kč ze dne 14.07.2020, částka ve výši 464,06 Kč ze dne 12.08.2020, částka ve výši 409,25 Kč ze dne 14.09.2020, částka ve výši 542,07 Kč ze dne 14.10.2020, částka ve výši 473,95 Kč ze dne 12.11.2020, částka ve výši 455,11 Kč ze dne 11.12.2020, částka ve výši 622,58 Kč ze dne 18.01.2021, částka ve výši 489,17 Kč ze dne 12.02.2021, částka ve výši 480,07 Kč ze dne 12.03.2021, částka ve výši 556,10 Kč ze dne 22.04.2021, částka ve výši 585,00 Kč ze dne 14.05.2021, částka ve výši 609,33 Kč ze dne 11.06.2021, částka ve výši 739,45 Kč ze dne 20.07.2021, částka ve výši 550,48 Kč ze dne 16.08.2021, částka ve výši 604,00 Kč ze dne 16.09.2021, částka ve výši 607,68 Kč ze dne 15.10.2021, částka ve výši 586,94 Kč ze dne 15.11.2021, částka ve výši 532,76 Kč ze dne 16.12.2021, částka ve výši 559,16 Kč ze dne 13.01.2022 .3. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 6.600 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 2, 3, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 33 x 200 Kč).4. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, dle kterého pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné 17. 4. 2018. K datu 22. 1. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 157.981,47 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy měl žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 1. 2024 do zaplacení. Žalobce požadoval tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 8.973,36 Kč. Konečně žalobce požadoval úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 67.981,47 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení. Žalobce požadoval tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,30 % p.a. za dobu od 24. 1. 2024 do zaplacení.5. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to podáním ze dne 13. 6. 2024, a to co do částky 8 973,36 Kč a co do úroku ve výši 52,30 % p. a. z částky 67 981,47 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení. Předmětem sporu po tomto částečném zpětvzetí žaloby zůstalo zaplacení částky 75.579 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 75.579 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 67.981,47 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222.264 Kč. Zdejší soud řízení usnesením ze dne 26. 6. 2024, č.j. 119 C 18/2024-51, v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí žaloby zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 7. 2024.6. K jednání dne 7. 11. 2024 se žalovaný omluvil, o odročení jednání nežádal, proto soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru ze dne 15. 2. 2018, včetně oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 2. 2018 ke smlouvě o úvěru č. 9102109952 a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. 9102109952 s dodejkou ze dne 22. 2. 2018, předsmluvním formulářem, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, výzvou k zaplacení – upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 5. 2018, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 22. 1. 2024, výzvou k zaplacení ze dne 22. 1. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 15. 5. 2024, včetně podacího archu.8. Soud vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 75.000 Kč, které byly žalovanému dne 19. 2. 2018 převedeny bezhotovostně na jím označený účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se sjednaným úrokem v 36 měsíčních splátkách po 5.145 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2018. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení již s úhradou druhé splátky. Na úvěr uhradil následně v období od 31. 12. 2018 do 13. 1. 2022 celkem částku 27.238,53 Kč.9. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného byly provedeny listinné důkazy pracovní smlouvou ze dne 10. 4. 2015, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 10. 4. 2017, výplatními páskami žalovaného za prosinec 2017 a leden 2018, přehledem transakcí s příjmem žalovaného za prosinec 2017, leden a únor 2018, výpisem z běžného účtu žalovaného (souhrnné zúčtování) za prosinec 2017, OP žalovaného, výpisy záznamu z registru SOLUS a NRKI, hodnocení klienta. Z těchto soud zjistil, že lustrací žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve veřejně přístupných registrech nebyly žalobcem zjištěny žádné negativní informace o žalovaném. Žalobce ověřil měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy z pracovní smlouvy a dodatku a výplatních pásek a běžného účtu žalovaného, ze kterých zjistil průměrný měsíční příjem žalovaného za měsíce prosinec 2017, leden a únor 2018 ve výši cca 25.000 Kč. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného žalobce vycházel z životního minima ve výši 3.410 Kč, dále z uvedených nákladů žalovaného na bydlení ve výši 1.400 Kč měsíčně, a ostatních výdajů ve výši 500 Kč měsíčně. Celkem měly žalovanému zbýt dle žalobce měsíčně volné zdroje ve výši 18.960 Kč, přičemž žalobce v tomto propočtu zjevně pominul žalovaným uváděnou vyživovací povinnost ve výši [právnická osoba] Kč. Soud dále z rozsudku OS v Trutnově ze dne 26. 7. 2024 č.j. 116 C 5/2024-66 zjistil, že v tomto uvedeném řízení soud po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že z poskytnutého výpisu z účtu žalovaného již z dubna 2017 je zjevné, že žalovaný má měsíční závazky minimálně ve výši 12.000 Kč, když jde o splátky různým společnostem poskytujícím úvěry a již v dubnu 2017 se dostával do tzv. dluhové spirály. Soud dále ze své činnosti zjistil, že u zdejšího soudu je pod sp. zn. 11 C 224/2024 aktuálně vedeno další řízení proti žalovanému o zaplacení dluhu z úvěru poskytnutého mu společností [právnická osoba]. na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2017 se splátkami ve výši 4.584 Kč měsíčně, přičemž k zesplatnění tohoto úvěru pro nesplácení došlo již k 5. 6. 2018.10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:11. Žaloba je částečně důvodná. Žalobce prokázal, že žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru částku 75.000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutou částku vrátil více, než tvrdí žalobce. Netvrdil ani, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu částka 75.000 Kč žalobcem nebyla poskytnuta.12. Soud se dále zabýval tím, zda žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoli. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. V posuzovaném případě žalobce před poskytnutím úvěru zcela jednoznačně řádně neověřoval výdaje žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalobce jakkoli ověřoval výdaje žalovaného na bydlení jako je nájemné, případně příspěvky SVJ, náklady na elektřinu, topení, svoz odpadu apod., přičemž tyto jsou zjevně v rámci tzv. hodnocení klienta značně podhodnocené. Částka 1.400 Kč je evidentně zcela nereálná. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný měl před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy řadu závazků z předchozích úvěrů a půjček, z nichž minimálně část řádně nesplácel. V tomto směru žalobce zcela zjevně neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný se dostal do prodlení již s úhradou druhé splátky úvěru. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 47.761,47 Kč (75.000 Kč – 27.238,53 Kč). Soud proto žalobci přiznal částku 47.761,47 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).13. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.14. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně. Soud proto při rozhodování o nákladech řízení porovnal míru úspěchu a neúspěchu žalobce v tomto řízení. Porovná-li se původně vymáhaná částka 75.579 Kč s částkou, která byla žalobci přiznána (47.761,47 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení úspěšný cca v rozsahu 63,20 %, neúspěšný v rozsahu 36,80 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobkyně tak má právo na 26,40 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na zaplacený soudní poplatek 3.779 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen vyhl.), konkrétně podle ust. 7 odst. 5 ve spojení s § 11 vyhl. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby z tarifní hodnoty sporu bez 75.579 Kč částku 4.140 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby činí dle § 13 odst. 4 vyhl. částku 300 Kč. Tyto částky přísluší za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé - částečné zpětvzetí a účast u jednání soudu). Na nákladech zastoupení by tak žalobci náleželo 17.760 Kč. Soud žalobci přiznal 26,40 % z uvedených částek, tj. na soudním poplatku 998 Kč a na nákladech zastoupení 4.688,60 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Daň činí 984,60 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 6.671,20 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud i v tomto případě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.