Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 779 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 779 Kč od 5. 5. 2025 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2024 na pozici řidiče autobusu. Dne 14. 6. 2024 žalovaný při zajišťování ranního autobusového spoje u obce [adresa] zachytil jím řízeným autobusem reg. zn. [SPZ] o svodidla při vyhýbání se s nákladním automobilem, tím způsobil škodu na řízeném autobusu. Oprava poškozeného autobusu byla provedena dne 24. 9. 2024 v [právnická osoba], oprava zaplacená žalobkyní si vyžádala částku 11 779 Kč. Škodní událost byla s žalovaným projednána dne 27. 9. 2024, kdy žalovaný uznal svoji odpovědnost a zavázal se k úhradě vzniklé škody. Žalovaný podepsal uznání dluhu na částku 11 779 Kč s tím, že ji žalobkyni zaplatí do 30. 10. 2024. Jelikož dlužná částka nebyla ve stanoveném termínu uhrazena, byla žalovanému zaslána upomínka z 25. 11. 2024, na kterou žalovaný nereagoval. Žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní upomínku z 20. 2. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu v průběhu řízení nic neuplatnil.
3. Listinou s názvem Předpis náhrady škody a způsobu její úhrady ze dne 27. 9. 2024 je prokázáno, že žalovaný výslovně uznal vůči žalobkyni dluh v částce 11 779 Kč vzniklý zaviněným poškozením autobusu reg. zn. [SPZ]. Žalovaný škodu v uvedené výši uznal a zavázal se ji žalobkyni jednorázově zaplatit. Listina je vlastnoručně podepsána žalovaným dne 27. 9. 2024, podpis žalobkyně byl připojen 30. 9. 2024.
4. Dle žalobkyně žalovaný do podání žaloby dlužnou částku neuhradil. Žalovaný vzhledem ke své pasivitě v řízení netvrdil ani neprokázal, že by uznanou částku zaplatil.
5. Soud uplatněný nárok posoudil podle § 2053 o. z., dle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu existoval. To znamená, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je uvedená domněnka stanovena. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný písemně svůj dluh vůči ní uznal, a protože žalovaný zůstal v řízení nečinný a k vyvrácení domněnky o trvání dluhu nedošlo, rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl. Úrok z prodlení byl podle návrhu žalobkyně přiznán od podání žaloby ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni přiznaná částka nákladů řízení ve výši 1 000 Kč představuje náhradu za vynaložený soudní poplatek.
7. Podle § 160 odst. l o. s. ř. stanovil soud lhůtu ke splnění všech povinností v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.