130 C 16/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil pohledávku ve výši 47 412 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 412 Kč ve výši 14,75 % ročně od 26. 1. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 19 002 Kč, úrok ve výši 69,11 % ročně z částky 39 267,03 Kč od 26. 1. 2024 do 18. 2. 2024 ve výši 1 736,64 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 39 267,03 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2024 dosáhne částky 142 387,00 Kč. K odůvodnění žalobce uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9103240855 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 29. 6. 2023, a to svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Na základě smlouvy byl dne 29. 6. 2023 žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 69,11 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 472 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze 4 splátky ve výši 2 472 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 5 a 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 5 a 6, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo k datu 24. 1. 2024 v souladu se smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru (částka 46 014,90 Kč), kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný v době splatnosti novou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce smluvní pokutu zkapitalizoval za období od 26. 1. 2024 do podání žaloby na částku 19 002 Kč.

2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (byly předloženy částečné výpisy z bankovních účtů dokládající příjmy žalovaného ze zaměstnání v měsících březnu, dubnu a květnu 2023). Podle žalobce bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke hrazení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

3. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobcem – předsmluvním formulářem, kartou klienta, smlouvou o úvěru č. 9103240855 ze dne 29. 6. 2023, kopií občanského průkazu žalovaného, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2024. Soud je povinen zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně ověřil úvěruschopnost zájemce o úvěr. Soud proto z vlastní iniciativy obstaral výpisy z účtů žalovaného u Raiffeisen Bank, a.s. a UniCredit Bank, S.A. za první pololetí roku 2023 a nespokojil se pouze s částečnými výpisy o příjmech žalovaného, které předložil žalobce. Na základě uvedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 29. 6. 2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva způsobem popsaným v žalobě. Žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. [účet] úvěr ve výši 40 000 Kč dne 29. 6. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 69,11 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 472 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2023, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.

5. K posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že závěr o schopnosti žalovaného splácet úvěr učinil především z potvrzeného příjmu žalovaného ze zaměstnání za dobu 3 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud ověřil, že žalovaný dosahoval pravidelného příjmu od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba], průměrná výše jeho měsíčního příjmu činila 39 350 Kč. Žalovaný byl ve sledovaném období půl roku před uzavřením smlouvy o úvěru majitelem účtu č. [č. účtu] a od 6. 3. 2023 navíc rovněž účtu č. [účet]. Soud nepřehlédl, že žalovaný kladného zůstatku na obou účtech dosahoval zjm. úvěry od nebankovních společností např. od [právnická osoba] čerpal v lednu 2023 částku 13 555 Kč, v únoru 2023 částku 3 341 Kč, dne 19. 4. 2023 pak načerpal úvěr 120 000 Kč, dne 20. 6. 2023 úvěr 2 700 Kč (celkem 139 596 Kč) Od společnosti [právnická osoba] žalovaný čerpal 23. 2. 2023 částku 9 000 Kč, 5. 3. 2023 částku 9 000 Kč, 20. 3. 2023 částku 7 200 Kč, 22. 3. 2023 částku 11 520 Kč, 25. 3. 2023 částku 6 920 Kč, 28. 3. 2023 částku 8 290 Kč, 8. 5. 2023 částku 5 410 Kč, 11. 5. 2023 částku 4 330 Kč, 23. 5. 2023 částku 6 920 Kč, 29. 5. 2023 částku 5 780 Kč, 4. 6. 2023 částku 1 443 Kč (celkem 75 813 Kč). Jak vyplývá z výpisů z obou účtů, žalovaný dosáhl v prvním pololetí roku 2023 ze zaměstnání celkového výdělku 233 426 Kč, zdrojem jeho dalšího příjmu ve výši 215 409 Kč pak byly úvěry od nebankovních společností, tedy téměř cca polovinu příjmů žalovaný získal na úkor svého zadlužení. Z výpisů z účtu tedy vyplývá, že příjmy žalovaného nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů (alespoň těch vyplývajících z výpisů z účtu) a žalovaný nedostatek příjmů pokrýval právě výše zmíněnými úvěry a půjčkami.

6. Podle tvrzení žalobce žalovaný na úvěr zaplatil pouze 4 x 2 472 Kč, od termínu páté předepsané splátky neuhradil ničeho. Žalobce tedy využil svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě všech dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy, k náhradě nákladů v souvislosti s prodlením a k zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr zaplatil více, než žalobcem zohledněnou částku 9 888 Kč.

7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 40 000 Kč, která byla žalovanému dne 29. 6. 2023 převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobce v daném smluvním vztahu vystupoval v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele.

11. Soud na základě skutečností uvedených v odst. 5 shora dovodil, že ze strany žalobce nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tvrzení žalobce vztahující se k posouzení úvěruschopnosti jsou značně obecného rázu a nebyla postačující k tomu, aby z nich soud učinil odpovídající skutková zjištění vztahující se k posouzení úvěruschopnosti. Z výpisů ze dvou účtů žalovaného za dobu 6 měsíců před uzavřením smlouvy vyplývá, že žalovaný byl dlouhodobě nesolventní. Jeho příjmy nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů, žalovaný si opakovaně bral úvěry od nebankovních subjektů a dostal se do dluhové spirály. Současně z tvrzení a důkazů předložených žalobcem nevyplývá, zda žalobce zjišťoval osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného, tj. zda žije sám či s dalšími osobami, jaké jsou jeho výdaje na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, resp. že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že z poskytnutého úvěru uhradil pouze 4 sjednané splátky. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 29. 6. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

12. Protože žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení byla dokazováním zjištěna v částce 30 112 Kč (40 000 Kč mínus zaplacených 9 888 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není doposud v prodlení. Soud proto co do částek jdoucích nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku a úroku z prodlení rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok II).

13. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Výsledek řízení byl pro žalovaného příznivější, neboť soud přiznal žalobci méně než polovinu uplatněného nároku. Žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III).