Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 670 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 17 801 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 186 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, co do úroku ve výši 20 % ročně z částky 39 808,80 Kč od 21. 11. 2023 do 13. 12. 2023, z částky 39 808,80 Kč od 14. 12. 2023 do 14. 12. 2023, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 808,80 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 733 Kč k rukám zástupkyně žalobce [Jméno advokátky] do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 9. 2024 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 18. 9. 2024 domáhal zaplacení částky 43 186 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 11. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty 12 285,91 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 39 808,80 Kč od 21. 11. 2023 do 13. 12. 2023, z částky 39 808,80 Kč od 14. 12. 2023 do 14. 12. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 808,80 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 11. 2023 dosáhne částky 134 208 Kč, a požadoval přiznání nákladů řízení. K odůvodnění upřesněného nároku žalobce uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9300368867 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese https://[Anonymizováno].cz/[Anonymizováno] -[Anonymizováno] / a prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 3. 7. 2023, a to svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Na základě smlouvy byl dne 3. 7. 2023 žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,16 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 330 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno do osobní stránky žalovaného v klientské zóně a na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena pouze částka ve výši 2 330 Kč dne 14. 8. 2023. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátek č. 2 a 3, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499 Kč). Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 2 a 3, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo k datu 19. 11. 2023 v souladu se smlouvou k automatickému zesplatnění celého úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru, kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo ujednáno, že nezaplatí-li žalovaný v době splatnosti novou jistinu, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. Žalobce smluvní pokutu zkapitalizoval za období od 21. 11. 2023 do podání žaloby na částku 12 285,91 Kč. Žalobce upravil požadavek na úrok z úvěru na výši 20 % ročně, od 91. dne prodlení žalovaného pak na 15 % ročně z částky 39 808,80 Kč do zaplacení.
2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (byly předloženy úplné výpisy z bankovního účtu s příjmy a výdaji žalovaného za únor – květen 2023 a prohlášení žalovaného). Podle žalobce bylo zjištěno, že volné zdroje žalovaného ke hrazení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.
3. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobcem – předsmluvním formulářem, kartou klienta, smlouvou smlouva o úvěru č. 9300368867 ze dne 3. 7. 2023, kopií občanského průkazu žalovaného, oznámením o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2024. Soud věnoval pozornost výpisům z účtu žalovaného u [právnická osoba]. č. 2112526014 za období únor 2023 až květen 2023, které předložil žalobce. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný krátce po uzavření posuzované úvěrové smlouvy uzavřel smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], uvedený věřitel se domáhal plnění po žalovaném v částce 46 680 Kč s příslušenstvím v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 312/2024. Soud je povinen zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně ověřil úvěruschopnost zájemce o úvěr. Využil proto i výpisy z účtu žalovaného předkládané v řízení 19 C 312/2024 za měsíc leden 2023 a za měsíc červen 2023, čímž získal ucelený zdroj informací o příjmech a výdajích žalovaného za dobu 6 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobcem dne 3. 7. 2023. Na základě uvedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Dne 3. 7. 2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena úvěrová smlouva způsobem popsaným v žalobě. Žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr ve výši 40 000 Kč dne 3. 7. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,16 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 330 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.[právnická osoba] posouzení úvěruschopnosti žalobce uvedl, že závěr o schopnosti žalovaného splácet úvěr učinil především z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období 4 měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Z uvedených výpisů (a navíc z výpisů za leden a červen 2023) soud zjistil, že žalovaný dosahoval pravidelného příjmu od společnosti [Anonymizováno], průměrná výše jeho měsíčního příjmu činila 18 240 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy s žalobcem byl žalovaný zatížen dalšími úvěry od [právnická osoba]., ale i od nebankovních společností [právnická osoba]. a [právnická osoba] Od ledna 2023 do června 2023 obdržel žalovaný na účet celkovou částku 177 438 Kč, avšak příjem ze zaměstnání z toho činil 109 438 Kč a částka 68 000 Kč byla získána na úkor zadlužení žalovaného (úvěr od [právnická osoba] ve výši 50 000 Kč v lednu 2023, 2 x 5 000 Kč od [právnická osoba], 4 x po 2 000 Kč od [právnická osoba]). Z výpisů z účtu tedy vyplývá, že příjmy žalovaného nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů (alespoň těch vyplývajících z výpisů z účtu). Žalovaný nedostatek příjmů pokrýval právě výše zmíněnými úvěry a půjčkami. V červnu 2023 již nebyl schopen plnit své peněžité závazky když předepsané splátky dvou půjček u [právnická osoba] byly uhrazeny pouze částečně, na v závěru měsíce se pak dostal do debetu.6. Podle tvrzení žalobce žalovaný na úvěr zaplatil pouze jedinou splátku ve výši 2 330 Kč. Žalobce tedy využil svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě všech dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy, k náhradě nákladů v souvislosti s prodlením a k zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr více, než žalobcem zohledněnou částku 2 330 Kč.7. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 40 000 Kč, která byla žalovanému dne 3. 7. 2023 převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobce v daném smluvním vztahu vystupoval v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele.11. Soud na základě skutečností uvedených v odst. 5 shora dovodil, že ze strany žalobce nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tvrzení žalobce vztahující se k posouzení úvěruschopnosti jsou značně obecného rázu a nebyla postačující k tomu, aby z nich soud učinil odpovídající skutková zjištění vztahující se k posouzení úvěruschopnosti. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného za dobu 6 měsíců před uzavřením smlouvy vyplývá, že žalovaný byl dlouhodobě nesolventní. Jeho příjmy nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů a žalovaný si opakovaně bral půjčky či úvěry od bankovních i nebankovních subjektů, aby zajistil vyrovnaný stav svého účtu. Současně z tvrzení a důkazů předložených žalobcem nevyplývá, zda žalobce zjišťoval osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného, tj. zda žije sám či s dalšími osobami, jaké jsou jeho výdaje na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, resp. že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že z poskytnutého úvěru uhradil pouze první sjednanou splátku. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 3. 7. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.12. Protože žalobce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení byla dokazováním zjištěna v částce 37 670 Kč (40 000 Kč mínus zaplacených 2 330 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není doposud v prodlení. Soud proto co do částek jdoucích nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení rozhodl o zamítnutí žaloby.13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 37 670 Kč (62 % z původně žalované částky 61 130 Kč), neúspěšný byl co do částky 23 460 Kč (38 % ze žalované částky). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 24 %. Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 774 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení vycházel soud z tarifní hodnoty 61 130 Kč, z níž přísluší odměna za jeden úkon ve výši 3 580 Kč. Odměna přísluší za úkony právní služby převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast u jednání soudu. Soud nepřiznal odměnu za písemné podání s vyjádřením k ověřování úvěruschopnosti spotřebitele, neboť soud žalobce k doplnění nevyzýval a jeho podání z 10. 2. 2025 komentuje důkazy již založené ve spise. Za čtyři úkony právní služby vykonané v roce 2024 přísluší paušální náhrada 4 x 300 Kč, za účast při jednání paušální náhrada 450 Kč. Zástupkyně žalobce v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtovala cestovné k jednání 742 Kč za 98 ujetých km z Hradce Králové do Trutnova a zpět, za promeškaný čas požadovala náhradu 600 Kč (4 x 150 Kč). Zástupkyně žalobce doložila registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21 % DPH z částky 20 892 Kč, tj. 4 387 Kč. Při plném úspěchu ve věci by žalobci vznikl nárok na náklady řízení 28 053 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 733 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupkyně žalobce. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na výši přiznané náhrady a nečinnost žalovaného, který neuvedl důvody pro lhůtu delší, stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.