15 C 128/2025

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 8. 3. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 5. 10. 2023 uzavřeli účastníci smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. 152657, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč; žalovaný měl zaplatit jistinu a úroky – celkem částku 56 000 Kč. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář daný smlouvou a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 9. 2024. Žalovaný na jednotlivé upomínky nereagoval, proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění. Žalovaný uhradil k na předmětný úvěr celkem 33 000 Kč, a to v 11 splátkách po 3 000 Kč. Tyto úhrady byly započteny na úrok z úvěru.

2. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat.

3. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu smluvní dokumentace, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala patřičné doklady včetně výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek a dále provedla lustraci v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru SOLUS) přičemž podrobně popsala metodiku posuzování úvěruschopnosti, rozhodné faktory a parametry ovlivňující bonitu spotřebitele, jakož i konkrétní výstup procesu posouzení úvěruschopnosti, kdy shledala, že žalovaný je s ohledem na svou finanční situaci a poměr příjmů a výdajů schopen úvěr splácet.

4. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále upomínacích nákladů ve výši 1 000 Kč.

5. Žaloba včetně jejího doplnění společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.

6. Z provedeného dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru č. 152657 a předsmluvních informací bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu určitou v trvání 12 měsíců, úrok z úvěru byl sjednán v sazbě 15 % měsíčně a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách bez umoření jistiny po 3 000 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, přičemž s poslední splátkou úroků byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný k datu konečné splatnosti smlouvy splatit, činila částku 56 000 Kč. Při přezkoumání úvěruschopnosti věřitel uzavřel, že průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činí 40 965 Kč, náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky činí částku 28 093 Kč; žalovanému zbyl po započtení všech výdajů finanční zůstatek v částce 6 872 Kč. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu se sjednaným úrokem ve lhůtě do 12 měsíců, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci částkou 3000 Kč jdoucí na sjednaný úrok bez umoření jistiny a poslední splátce v celkové výši 20 000 Kč.

7. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen („ o. z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

9. Dle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V dané věci lze uzavřít, že ze strany žalobkyně došlo k řádnému splnění povinnosti žalobkyně dané ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného.

13. Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků, jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zcela zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 15 % měsíčně (odpovídající roční sazbě 180 %) se zcela zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a je zjevně lichevního charakteru. Koncepce úvěrové smlouvy, kdy každý měsíc přiroste k úvěru úrok ve výši 3 000 Kč, tedy ročně částka 36 000 Kč, která téměř dvojnásobně převyšuje poskytnutou jistinu, není právně přijatelná. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně zbylé sjednané úroky v tomto řízení nepožadovala, patrně vědoma si jejich lichevního charakteru – tím však nemůže být neplatnost ujednání zhojena. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580, § 588 občanského zákoníku. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z. , neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti Současně soud neshledal možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 577 o.z. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru ze dne 5. 10. 2023 nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.

14. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 20 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil na předmětný dluh 33 000 Kč, tedy uhradil více, než činí bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy nedůvodná, a proto byla zamítnuta.

15. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil ani neprokázal vznik jakýchkoliv oprávněných nákladů, proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.