Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

15 C 129/2026

Soud: Okresní soud v TrutnověDatum rozhodnutí: 24. 8. 2026Č. j.: 15 C 129/2026-29Samosoudkyně: JUDr. Michaela KoblasováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 13. 10. 2026Předmět řízení: 16 780 Kč s příslušenstvím - úvěrECLI:CZ:OSTU:2026:15.C.129.2026.1
náklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 180 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 16 780 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 16 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 3. 2. 2026 do zaplacení. Nárok odvozovala ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno], uzavřené se žalovaným dne 9. 12. 2024. Podle žalobkyně byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč; vedle této jistiny měl žalovaný podle smlouvy uhradit též souhrnný poplatek 8 180 Kč. Žalovaný zaplatil celkem 1 400 Kč. Žalobkyně tuto platbu podle smluvních podmínek započetla přednostně na náklady vymáhání, sankce a poplatky.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.Žaloba je důvodná pouze zčásti.Z úvěrové smlouvy, potvrzení o předání hotovosti a z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil 1 400 Kč.Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Poskytovatel smí spotřebitelský úvěr poskytnout pouze tehdy, neplynou-li z důkladného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Při tomto posouzení je nutné vycházet z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a porovnat zejména příjmy, výdaje, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru).Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, prostřednictvím systému [právnická osoba], nahlédnutím do Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, kontrolou platební historie klienta, údajů uvedených v Evidenční kartě klienta a posouzením zdrojů příjmu žalovaného. Žalobkyně rovněž doložila, že žalovanému byly v říjnu 2024 připsány příjmy ve výši 13 697 Kč a v listopadu 2024 ve výši 16 984 Kč.Tyto podklady však samy o sobě nepostačují k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila. Žalobkyně ani přes výzvu soudu dostatečně nekonkretizovala, z jakých ověřených podkladů vycházela při zjišťování pravidelných výdajů žalovaného, nákladů na bydlení, vyživovacích povinností a dalších závazků. Z předložených údajů není zřejmé, jaká část příjmů žalovanému po úhradě běžných životních nákladů a případných dalších dluhů skutečně zbývala k dispozici pro splácení úvěru. Samotná kontrola insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí a dalších databází bez dalšího nevypovídá o skutečné schopnosti spotřebitele řádně hradit pravidelné splátky.Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva je proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná; soud k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.V důsledku neplatnosti smlouvy žalobkyni nenáleží souhrnný poplatek 8 180 Kč ani jiné plnění založené na smluvních ujednáních. Smluvní ujednání o přednostním započtení plateb žalovaného na náklady, sankce a poplatky se rovněž neuplatní. Žalovaný je povinen vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu. Z poskytnuté částky 10 000 Kč je třeba odečíst žalovaným již uhrazených 1 400 Kč. Žalovaný tak na úkor žalobkyně získal bezdůvodné obohacení ve výši 8 600 Kč, které je povinen vydat podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku.Žalobkyni nenáleží ani požadovaný zákonný úrok z prodlení. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel vrací nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tato doba představuje novou dobu splatnosti; výpověď neplatné smlouvy ani výzva věřitele samy o sobě prodlení spotřebitele nezakládají. Zákonný úrok z prodlení může vzniknout až v okamžiku, kdy se spotřebitel dostane do prodlení s vrácením jistiny ve lhůtě určené dohodou nebo soudem podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni rozhodnutí žalovaný v prodlení s vrácením takto určené jistiny nebyl.Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch co do částky 8 600 Kč, zatímco co do částky 8 180 Kč a požadovaného příslušenství úspěšná nebyla. Úspěch účastníků byl přibližně srovnatelný, a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací