Výrok
I. Určuje se, že [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného], zemřelý dne [datum] posledně bytem [adresa], je otcem navrhovatele [jméno FO], narozeného dne [Datum narození žalobce], [adresa].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. České republice se právo na zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení vůči zemřelému žalovanému nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se domáhal určení otcovství k zemřelému [tituly před jménem] [jméno FO], o němž tvrdil, že je jeho biologickým otcem. Otcovství [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo za jeho života určeno. Dále uvedl, že se z respektu k pozůstalým neúčastnil dědického řízení a návrh podává až poté, co se dozvěděl o jeho pravomocném skončení; neurčené otcovství mu brání uplatnit nárok na sirotčí důchod a má dopad na jeho osobní i sociální situaci. Žalobce tvrdil, že jeho matka měla v době početí s [tituly před jménem] [jméno FO] vztah a že jeho biologické otcovství bylo v rodině známo.Opatrovník zemřelého žalovaného ponechal rozhodnutí na úvaze soudu.Z provedeného dokazování, zejména z prohlášení matky žalobce, z výpovědi svědkyně [jméno FO], babičky žalobce, a z předložených listinných důkazů (zejména fotografií zachycujících žalobce a žalovaného v období od ranného dětství žalobce až do doby úmrtí žalovaného), soud zjistil, že matka žalobce a žalovaný se znali již několik let před narozením žalobce a udržovali intimní kontakt i v době rozhodné pro početí. Matka žalobce zároveň jednoznačně vyloučila, že by v rozhodné době měla pohlavní styk s jiným mužem, resp. že by otcem žalobce mohl být kdokoli jiný než žalovaný.Z rodného listu žalobce, narozeného dne [Datum narození žalobce], soud zjistil, že jako matka je uvedena [jméno FO], přičemž údaj o otci v matrice uveden není.Podle § 776 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se otcovství určuje na základě tří zákonných domněnek. V projednávané věci nepřichází v úvahu první domněnka dle § 776 o. z., tedy domněnka manželského otcovství, neboť matka žalobce nebyla v rozhodné době vdaná. Nelze aplikovat ani domněnku dle § 779 o. z. založenou na uznání otcovství, jelikož žalovaný otcovství k žalobci během svého života neuznal a vzhledem k jeho úmrtí již učinit takový právní úkon nemůže.Soud proto postupoval podle třetí domněnky otcovství uvedené v § 783 odst. 1 o.z., podle níž platí, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil v době, od níž neuběhlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dní, neprokáželi se závažné okolnosti, které otcovství vylučují.Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný měl s matkou nezletilého pohlavní styk v době rozhodné pro početí. Současně nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by jeho otcovství vylučovaly. Ze svědecké výpovědi babičky žalobce, ze sdělení samotného žalobce a z předložených rodinných fotografií je patrné, že se žalovaný k žalobci choval jako otec, podílel se na jeho výchově a jejich vzájemný vztah byl od žalobcova raného dětství velmi blízký.Skutečnost, že žalovaný za svého života neučinil uznání otcovství formou prohlášení na matrice, je z hlediska soudu krokem, který nelze schvalovat ani omlouvat, a to ani s přihlédnutím k vysvětlením uváděným žalobcem ohledně postojů dalších biologických dětí žalovaného. Je pochopitelné, že informace o dítěti narozeném mimo manželství může být pro manželku [právnická osoba] žalovaného citlivá. Tyto jejich subjektivní pocity však nejsou rozhodné pro posouzení právního postavení dítěte narozeného mimo manželství. Současný právní řád vychází z principu rovnosti dětí bez ohledu na okolnosti jejich narození a přiznává jim totožná práva jako dětem narozeným v manželství.Za situace, kdy žalovaný k uznání otcovství během svého života nepřistoupil, přestože k tomu měl reálnou možnost, nezbylo soudu než vyhovět zcela důvodné žalobě pozůstalého syna.Soud proto rozhodl, že žalovaný je otcem nezletilého podle § 783 odst. 1 o.z.Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci plně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.O přechodu poplatkové povinnosti soud nerozhodoval, neboť žalobce byl od placení soudních poplatků osvobozen a na straně žalované stojí zemřelý účastník, vůči němuž nelze poplatkovou povinnost přenášet.