Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do úroku ve výši 25,85% ročně z částky 15 000 Kč od 4.12. 2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 5.1.2019 do 23.1.2024, se řízení částečně zastavuje.
III. Co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 24.1.2024 do zaplacení se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30.6.2024 se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 4.12.2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. 22017-3916 a převzal bezúčelový hotovostní ve výši 15 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou; žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s příslušenstvím ve 13 splátkách. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba]., identifikační číslo: [IČO] a to na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 uzavřené mezi [právnická osoba] a původním věřitelem. [právnická osoba] uzavřela dne 11.12.2019 se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávky; dne 9.6.2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [Anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žalovaný na sjednané splátky ničeho nesplácel.
2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Žalobkyně vzala dne 5.11. 2024 částečně žalobu zpět co do úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 4.12. 2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 5.1.2019 do 23.1.2024, proto soud postupoval ohledně tohoto dílčího nároku dle § 96 o.s.ř. a řízení částečně zastavil.
5. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná(doklady, které byly připojeny k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neprokazovaly dostatečným způsobem schopnost žalovaného splácet úvěr – sám žalovaný uváděl v žádosti o poskytnutí úvěru jako průměrný měsíční příjem toliko částku ve výši 10 418 Kč; z výpisu z běžného účtu žalovaného v období před poskytnutím úvěru bylo navíc zjištěno, že zůstatek na účtu je „mínusový“; ostatně dokladem neschopnosti žalovaného splácet jakýkoliv dluh je fakt, že na předmětný dluh nezaplatil ničeho).
6. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala pouze návrhem na částečné zastavení řízení (viz. výše); jakékoliv další důkazy týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného neoznačila.
7. Na základě předložených důkazů (smlouva o úvěru č. 22017-3916, smlouva o postoupení) vzal soud za prokázáno, že dne 4.12.2017 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 25 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Dle žalobce žalovaný na dluh nezaplatil žádnou částku. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl.
8. Smlouvami o postoupení pohledávek shora bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena nejprve společnosti [právnická osoba] a následně žalobci. Soudu nebylo doloženo, že by žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Soud proto nemá za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému před podáním žaloby řádně oznámeno. Žalovaný by se tak mohl zprostit povinnosti plnit žalobci prokázáním toho, že závazek byl splněn namísto postupníka postupiteli. Žalovaný takovou skutečnost netvrdil a neprokazoval.
9. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru částku ve výši 15 000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil důkazy osvědčující tuto skutečnost (viz. výše), ač byla soudem vyzvána k jejich předložení a byl poučena o následcích, pokud se tak nestane.
13. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.
14. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smluv o postoupení pohledávek shora.
15. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 15 000 Kč nebylo vráceno ničeho. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
16. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta (výrok III.).
17. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci větší neúspěch než úspěch, když požadovaný úrok 25,85 % ročně činí ke dni jednání cca 27,5 tis. Kč a požadovaný úrok z prodlení činil částku ve výši cca 5,9 tis. Kč. Ke zpětvzetí žaloby ohledně těchto dílčích nároků nedošlo pro chování žalovaného; byl to žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný, jemu však žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.